127 hodin na hraně smrti

• 

Recenze

Vytvořeno 12. 6. 2011 2:00

Autor: Andrej Lobotka

Aron Ralston. Muž, za jehož jméno bychom mohli dát hodně přívlastků. Je skvělým lezcem, vášnivým dobrodruhem, motivačním řečníkem, člověkem, jenž se nebojí jít za svými sny a riskovat pro ně i vlastní zdraví či život, a v nepolední řadě je i vynikajícím spisovatelem. Avšak ze všeho nejvíc je opravdovým hrdinou. Hrdinou, jenž se musel postavit jisté smrti, čelit nejhorším obavám snad každého jednotlivce, a přesto z tohoto střetu nakonec vyšel jako vítěz.

Nakladatelství Jota nám nyní nabízí možnost, prostřednictvím Ralstonovy knihy s českým názvem 127 hodin: Na hraně smrti (originální název: Between a Rock and a Hard Place), podívat se na osudné dny, které změnily lezcův život nejen po fyzické stránce, ale i po té psychické a duchovní.

Na více než čtyřech stech stranách nám Ralston povypráví svůj neuvěřitelný příběh. Příběh, který nám pomůže pochopit, proč se v člověku probudí touha po zdolávání hor a po nebezpečném cestování nehostinnou krajinou, a ukáže nám, kam až může taková touha člověka dovést, pokud není dostatečně opatrný a zrovna nemá svůj šťastný den – do „vězení“ v temném a chladném kaňonu, s rukou zavalenou pod těžkým balvanem a s téměř žádnou vodou a pitím a mizivou šancí na záchranu.

Děj knihy už většina z nás dobře zná. Pokud si nevzpomínáme na fantastické články a reportáže, jenž před pár lety obletěly noviny a televize po celém světě, tak nám určitě napoví nový film Dannyho Boylea s názvem 127 hodin, který se dostal do kin před nedávnem, zobrazující nehodu Arona Ralstona a jeho následné vysvobození. V hlavní roli jsme mohli vidět Jamese Franca, jenž ztvárnil Arona Ralstona.

Po otevření Ralstonovy knihy jsem se bál, že když vím, jak příběh skončí, tak mě nebude zajímat ani samotný děj. Mýlil jsem se. Vyprávění je podáno svižným a zajímavým stylem, který nadchne každého milovníka outdoorové literatury a přívržence dobrodružství ve skalách. Dokonce bych řekl, že kniha je povinným čtením pro všechny, kdo zbožňují aktivní způsob života.

Po pár řádcích se čtenář zcela ponoří do Aronova světa a nechce jej opustit, prožívá s ním všechny jeho radosti, ale i smutky a nehody. Spolu s ním se vydává na cestu kaňonem, potkává Kristi a Megan, s ním se stává vězněm uprostřed odlehlých skal národního parku Canyonlands. Při upřímné zpovědi člověka, jenž se loučí se životem, lidmi, které znal a miloval, a při odhodlání, se kterým se nakonec rozhodl pro poslední (tak trochu šílenou) možnost záchrany, jsem cítil nejen mrazení na zádech, ale i věčně se dokola opakující otázky, které zřejmě nenechají na pokoji nikoho, kdo si 127 hodin: Na hraně smrti přečte: Co bych na Aronově místě udělal já? Měl bych dost odhodlání udělat to, co on? Přežil bych? Nebo bych ve skalách umřel a mé tělo by bylo objeveno až mnoho dní po mém posledním výdechu ve značném stavu rozkladu?

Knihu 127 hodin: Na hraně smrti vydalo nakladatelství Jota