Krátká paměť pana rady aneb nevážně o vážných věcech s Artem Paasilinnou

• 

Recenze

Vytvořeno 14. 11. 2010 1:00

Autor: Petra Šmejdová

Už několik let se nakladatelství Hejkal snaží vydávat populární knihy finského spisovatele Arta Paasalinny. Přestože se k nám dostávají jeho díla s velkým zpožděním, od loňského roku přibyly na pultech knihkupců hned tři nové knihy. Krátká paměť pana rady je v pořadí sedmou do češtiny přeloženou knihou oblíbeného autora humoristických románů.

Malé útlé knihy jste jistě v knihkupectví už zaznamenali. Od začátku (tedy od roku 2004) se o jejich grafickou úpravu a ilustrace stará stejná dvojice. Obálky všech knih navrhl Pavel Hrach a ilustracemi je opatřil Jiří Slíva. Jsou nepřehlédnutelnou skupinkou knih zastupujících vzdálenou finskou literaturu.

Krátká paměť pana rady vypráví příběh geodeta, bývalého tankisty a pana rady Taavettiho Rytkönena. Jeho postupující skleróza způsobí řadu neuvěřitelných situací a zvratů. Spřátelí se s taxikářem Seppem Sorjonenem, který po propuštění z práce přijme zodpovědnost za starého pána a cestuje s ním po Finsku. Ačkoli na začátku Taavetti nevěděl, odkud přišel a kam míří, nakonec se jeho identitu podaří odhalit. Mezi ním a Seppem vznikne přátelství, které přestojí Rytkönenovo koupání ve fontáně, likvidaci statku jeho přítele tankisty Heikkiho Mäkitala, lov býků v bažinatých krajích Lestijärvi i zhoršující se paměť pana rady.

Taxikář Sorjonen se znepokojením sledoval, jak se kolona za jeho autem rozrůstá. Vylezl proto z vozu a zamířil k pánovi v šedivém obleku. „Můžu vám nějak pomoct?“
Taavetti Rytkönen se zaradoval. Zaklonil hlavu a nechal si od Sorjonena kravatu uvázat. Tvářil se odevzdaně.
„Když ono tu nikde není zrcadlo, bez toho to nechce jít… člověk si na krk nevidí.“ Tak mudroval Taavetti Rytkönen, muž ze staré školy. Jakmile byla kravata v náležitém pořádku, staroch se bez dalších okolků pohodlně uvelebil na zadním sedadle a s úlevou zavřel oči.

Mám ráda knihy s podivnými názvy, které se ale během čtení objasní. Arto Paasalinna takové knihy píše. Například Zajícův rok, Chlupatý sluha pana faráře, Les oběšených lišek nebo Autobus sebevrahů znějí opravdu lákavě. Myslím, že ať už si vyberete jakoukoli z jeho knih, budete je vždy pročítat s úsměvem na rtech. Krátká paměť pana rady nebude výjimkou. Ukáže vám stáří a sílu přátelství s notnou dávkou humoru a zábavy a z úplně jiného pohledu.

Knihu Krátká paměť pana rady vydalo nakladatelství Hejkal