
Někdy návrat domů zatraceně bolí… To brzy pocítí hrdina třetího svazku edice Fantastická Epocha, jehož autorem je Petr Schink. Jeho Vylévání krve (v knize se opravdu krví nešetří) se odehrává v alternativní Americe padesátých let. Gangster a příležitostný hacker Charlie Parker se vrací do rodného města, ale už příjezd do Saint Joan je víc než dramatický. Nejdřív náklaďák, který si stopnul, přepadne vyhladovělý černoch a pak ho téměř zastřelí místní farmáři. Jako kdyby tady nebyl vítaným návštěvníkem. Od tohoto okamžiku pochopí, že v rodném městě není všechno, jak má být.
Asi posté mě napadlo, proč jsem se vlastně vracel. Jistě, v Kalifornii se mi povedlo spálit za sebou všechny mosty. A když říkám mosty, myslím tím patrový činžák napěchovaný až po střechu fetem, děvkama a zlobivými chlapci z vyšších kruhů. Oficiálně jsem byl mrtvý, měl bych to vědět, sám jsem si dal tisknout parte. Teď jsem potřeboval tak na půl roku zmizet a pak začít znovu – nejlíp na východním pobřeží. Nic z toho však nevysvětlovalo mou patetickou touhu po rodném městě.
Charlie ze Saint Joan kdysi musel utéct. Pohádal se s otcem, ale hlavně se pokusil zabít šéfa místní mafie Moyera. Ten se kupodivu zachránil a žije. Teď město okupuje a ničí – vytváří z něho mrtvou zónu. Ke svému přežívání totiž potřebuje lidské zdroje. Několik lumpů v čele s nelítostným Markusem mu pomáhá, ti, které zradil, ho nenávidí, ale dokážou sami jen taktak přežívat, místní farmáři mají vlastní domobranu, ale…
V této situaci se stane Charlie jediným člověkem, který může zachránit město. Zatím to nikdo netuší, neví to ani on sám, ale okolnosti ho k tomu dovedou. Doma jej přepadnou vzpomínky, setkání s otcem, respektive s lidskou troskou, ho zdrtí. Charlie chce o to víc dokonat své dílo z minula. Musí zabít toho, kdo zapříčinil jeho potíže, kdo zničil jeho rodinu. Jako správný gangster se dokáže spojit s každým – ale nikdo nemá ani zdání, zda je doopravdy na jeho straně.
„Ještě není pozdě, Markusi!“ zkusil jsem to. „Vím toho na Moyera hodně. Mohli bysme z toho mít oba užitek. Znám lidi, kteří by mi za ty informace utrhali ruce!“
Opravdu jsem takové lidi znal, problém byl v tom, že by mi ty ruce utrhali doslovně. Stejně to nemělo smysl. Marcus patřil svému šéfovi tělem i duší. I tehdy před lety byl stěží něčím víc než Moyerovým ostrým psem na špinavou práci a ani čas na tom nic nezměnil. Jen vodítko se trochu prodloužilo a ostnatý obojek skryla sametová mašle na míru šitého obleku. Nepochyboval jsem, že muž, který vlastními silami ovládnul celé město a beztrestně balamutil vládní agenty, má své metody, jak si vymoci poslušnost a loajalitu.
Drsná škola. Asi tak bych román Petra Schinka nazvala. Ze stránek jako kdyby zpoza rohu vykukovali „drsňáci“ z děl Chandlerových či Hammetových. Včetně okolí, ve kterém se někdejší detektivové pohybovali. Při čtení před očima záhy uvidíte americké maloměsto padesátých let – jen v novém hávu: tady se jezdí na alternativní pohony (benzínu je málo), využívá se neuvěřitelně výkonné výpočetní techniky, bojuje se nečekanými zbraněmi… A maloměsto není žádná idylka – je to zdevastovaný kus země, kde přežití bolí, kde každý bojuje s každým, a tak vlastně všichni slouží jedinému člověku. Muži, který přežívá jen díky přístrojům a krutosti. Muži, který dokázal obalamutit vlastní smrt.
Petr Schink skvěle fabuluje, je mistrem dialogu a umí gradovat děj. Jeho odskakování do minulosti (hlavní hrdina vzpomíná) nebrání rytmu románu, nezpomaluje ho, nezahlcuje, naopak vždy posune čtenáře o míle dopředu. Jeho plastické popisy místa děje jsou obdivuhodné, i když představují oblast zkázy, hniloby a hnusu. Kdo má v oblibě detektivky „drsné školy“, pochutná si. Právě proto, že hlavní hrdina vůbec není černobílý, ale pěkně vybarvený rošťák.
Petr Schink se narodil 29. prosince 1979 v Ostravě a své rodiště rozhodně nezapře kadencí, jakou oplývá jeho čeština. Rychlá a úderná, zrozena k tomu, aby na svých bedrech nesla příběhy, které se autorovi honí v hlavě. Poprvé se představil čtenářům v roce 2002 povídkou Bezvěrec, publikovanou v Ikarii. Následovalo několik dalších povídek pro stejný časopis: Čokl (2004), Rozhraní (2005). V časopise Pevnost publikoval další čtyři texty: Peníze nesmrdí (2006), Tlesknutí jedné dlaně (2007), Gnothi seauton (2007) a Muška jenom zlatá (2008). V roce 2006 vydal knihu Špinavá práce, o čtyři roky později vychází Století páry (2010).
Knihu Vylévání krve vydalo nakladatelství Epocha