Povídky z pitoreskní vesnice

• 

Recenze

Vytvořeno 8. 11. 2011 1:00

Autor: Petra Šmejdová

Mysleli jste si, že je anglický venkov nudné a striktně konzervativní místo? Nová kniha Louise de Berniéres vás přesvědčí o opaku. Spisovatel, jehož proslavil například román Mandolína kapitána Corelliho, se nově pustil do povídek o netradičních obyvatelích jedné obyčejné anglické vesničky v okrese Surrey.

Kniha Generálova šťastná smrt je v podstatě autorovou vzpomínkou na vlastní venkovský život. Hned z úvodů několika povídek je čtenáři jasné, že povahové rysy starousedlíků osady Notwithstanding si autor trochu přikrášlil. Po krátkém čtení už vás totiž nepřekvapí žena střílející veverky, nahý generál nebo spiritistka, kterou všude doprovází mrtvý manžel.

Dvacítka povídek zachycuje lidi i vesnici v různých ročních obdobích i v odlišných historických etapách. Příběhy navzájem odkazují na jednotlivé postavy, se kterými se tak můžeme setkat v několika povídkách najednou. Louis de Berniéres se při svém vyprávění snaží zachytit každodenní život milovaných vesničanů i výjimečné události, jako odchyt vyšklebené štiky, podivnou smrt kocoura Troodose či ducha zjevujícího se místnímu faráři.

V knize Generálova šťastná smrt se autorovi podařilo popsat vesnickou idylku v jejím nejlepším slova smyslu i s jejími výstřednostmi. Kde jinde než v Notwithstandingu se jeptišky bezhlavě řítí na kolech ze zatáčky, ženy v kabrioletu převáží kozy nebo je hlavním zpovědníkem místních pavouk George. Vesnička v Británii je taková, jakou dnes už nemáme šanci navštívit. Všichni se zde znají, dodržují místní tradice a pomáhají si. Žije se tu netradičně, přesto poklidně a neplatí tu nesmyslné zákazy, které s sebou přivážejí přistěhovalci z měst.

Zastřihovač živých plotů a čistič škarp byl sám o sobě záhada. Tomu štíhlému a zdravému muži bylo tou dobou už přes šedesát. Nosil kšandy a čepici s kšiltem a i v zimě pracoval jen v košili. Zakládal a udržoval živé ploty a čistil škarpy už od mládí, ale nikdo nevěděl, kdo ho zaměstnává nebo platí, či kde žije. Rodiče vykládali důvěřivým dětem, že je to nadpřirozená bytost ustanovená přírodou, která se v noci vždycky promění v břízu a do sendvičů si dává listovku. Všeobecně se tu věřilo pověsti, že jde o bohatého potomka šlechtické rodiny, který zastřihuje živé ploty a čistí škarpy, aby unikl nezměrné nudě zahálčivého života vyplněného čajovými koláčky a banální konverzací.
(Berniéres de L. Generálova šťastná smrt. BBart: Praha 2010, s. 52.)

Pokud se tedy chcete přesvědčit o tom, že obyvatelé anglického venkova jsou v podstatě celkem exotičtí lidé, sáhněte po Berniéresově knize. V našich podmínkách má každý z nás nějakou zkušenost s vesnicí a vesnickým životem. Při čtení knihy Generálova šťastná smrt to jistě každý ocení. Čtenář se totiž neubrání a anglický Notwithstanding přesune do své obce. Najednou už není tak těžké si u známého rybníka představit chlapce zápolícího s obrovskou štikou nebo ženu, která v nedalekém lesíku nabíjí brokovnici a střílí po hbitých veverkách. Nebraňte se bujné fantazii, protože tento svět pitoreskních postaviček se vám bude velice zamlouvat.

Knihu Generálova šťastná smrt vydalo nakladatelství BBart