
Mezi mládeží jsou stále častěji v oblibě knihy, v nichž jsou hlavními hrdiny nějaké nadpřirozené bytosti, nejlépe samozřejmě upíři nebo vlkodlaci. Teď je bereme jako součást fantasy literatury a hororových příběhů, ale co když dříve žili, jak naznačuje Vladimír Liška v knize Upíři a vlkodlaci v českých zemích?
Český záhadolog Vladimír Liška v nakladatelství XYZ vydal svoje další dílo, tentokrát na téma nadpřirození tvorové. Kdy tenhle fenomén vznikl? Proč? A mohlo něco takového dříve existovat? Svým zpracováním kniha připomíná předchozí Liškovu práci Tajemství čachtické bestie.
Název Upíři a vlkodlaci v českých zemích je poněkud zavádějící. Autor se věnuje především vampyrismu a na vlkodlaky jaksi zapomíná. Na konci knihy ani neváhá srovnávat evropské vlkodlaky a upíry s tajemnými útoky na dobytek odehrávajícími se ve 2. polovině minulého století v Americe. Mohly by mít tyhle události nějakou souvislost? Nemohu souhlasit ani se zmínkou o českých zemích v titulu: Francie nebo Německo k nim nikdy nepatřily.
Vladimír Liška vampyrismus a lykantropii zkoumá snad všemi dostupnými metodami. Zaobírá se psychologií i psychiatrií, stejně jako zvažuje možný vliv úplňku na člověka a zvířata. Nebo přeměňování člověka v démona mělo zamaskovat zločiny? Autor všechny evropské zmínky o upírech rozebírá střípek po střípku, až by se čtenáři mohlo zdát, že jde o povedenou kriminalistickou práci. A nezapomněl ani na lidová vyprávění a pověsti. Vždyť není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.
Často se stává, že Liška dojde k překvapivým závěrům a skoro až konspiračním teoriím. Na pomoc si nezřídka bere archeology a jejich nálezy, především pak slavné „vampýři pohřebiště“ z Čelákovic. Upozorňuje při tom na několik „podezřelých“ okolností – proč nikdy nedošlo k řádnému zkoumání? A kde jsou nálezy teď?
Čtenáře potěší, že je Vladimír Liška nenutí, aby uvěřili jeho tvrzení. Přijde sice na nějakou novou teorii, ale férově ukazuje jak její klady, tak zápory a slabiny. Nechává na každém, jaký názor si na upíří a vlkodlačí fenomén udělá. Pouze ukazuje novou cestu k jeho objasnění.
Kniha je psaná spíše jako odborné pojednání. Přestože je čtivá a až k prasknutí nabitá zajímavými názory, nedá se číst jako nějaký román k relaxaci. Vyžaduje čtenářovu neustálou pozornost a nutí ho se nad problémem zamyslet.
Ukázka z knihy:
Přičteme-li k tomu fakt, že k hustšímu osídlování (kolonizaci), včetně pražského okolí, začalo docházet až od poloviny 11. století, pak souhrn všech výše uvedených faktorů podporuje domněnku, že čelákovičtí upíři byli zřejmě místní záležitostí, o které se tehdejší církev ani panovník nemuseli vůbec dozvědět.
To, co se ale v Čelákovicích v raně feudálních časech ve skutečnosti odehrálo, zůstane zřejmě navždy tajemstvím. Dnes už se vlastně ani neví, kde ostatky čelákovických upírů jsou. Dokonce se předpokládá, že odborný výzkum nalezených koster nebyl nikdy dokončen. Šlo vůbec o jednorázový pohřeb všech nebožtíků najednou, nebo zde byla těla ukládána s časovým odstupem? Archeologové se sice přikláněli k druhé možnosti, což neodporuje hypotéze, že mohlo jít o příslušníky jedné nebo několika rodin, ale pochybnosti stále přetrvávají.
(Liška, V. Upíři a vlkodlaci v českých zemích. Praha: XYZ 2011, s. 44.)
Knihu Upíři a vlkodlaci v českých zemích vydalo nakladatelství XYZ