České povídky s příchutí hororu

• 

Recenze

Vytvořeno 24. 1. 2012 1:00

Autor: Jiří Lojín

Již několik let mají čtenáři možnost seznamovat se s povídkami současných českých autorů prostřednictvím edice Česká próza nakladatelství Listen. Útlé knížky malého formátu s decentním obalem obsahují vždy několik příběhů, které spojuje určité téma. Jednou je to láska, jindy třeba vztahy mezi matkou a dcerou, v případě sbírky Leonardův kabinet tvoří styčné téma tajemství s téměř hororovou příchutí. Leonardův kabinet dal příležitost k setkání zkušených autorů, jako je Petr Šabach, Jiří Hájíček a Jiří Kratochvil s těmi, kteří v době vydání sbírky nebyli tak známí – Věra Nosková, Veronika Huťková, Anna Cermanová a David Jan Žák.

Představa o napětí hororového charakteru je pro každého autora poněkud odlišná. Povídka Petra Šabacha Student okouzlený Márquezem je elegantní, odlehčená, více než o napětí jde o humornou situaci oděnou do extrémního hávu. Z takových náhodných, a vlastně obyčejných situací, dokáže Petr Šabach vytěžit krátký, kompaktní text, nutící čtenáře k úsměvu.

Opakem Šabachova hravého tónu je povídka Jack! Davida Jana Žáka, autora sice mladého, ale se zkušenostmi, kterými se může pochlubit. Jeho příběh je postaven na temné, ale reálné atmosféře zločinu a touze po pomstě.

Stopy v popelu, povídka Věry Noskové, držitelky ceny Magnesia Litera, slibuje svým tématem vtipnou satiru mířenou na lidi, toužící se před celým národem pochlubit svými minulými životy. Bohužel, potenciál zůstal nevyužitý, a tak povídka vyznívá hluše, a ani pointa nepředstavuje cíl, k němuž by celý děj směřoval. Zůstává osamocená, jakoby uměle ke konci přilepená.

Růží pro Hitchcocka přispěl brilantním způsobem do sbírky Jiří Kratochvil. Příběh, který byl vzápětí uveřejněný i v jeho knize Brněnské povídky, o zvláštním vztahovém čtyřúhelníku Vlasatého, Chlupatého, Zrzavé a Šilhavé, předvádí, jak lze na minimální ploše čtenáře několikrát překvapit dějovými obraty, které nepůsobí násilně, ale nejsou předvídatelné. Jméno Jiřího Kratochvila je vždy zárukou kvalitní povídky s neotřelou zápletkou a nečekaným koncem.

Plody mandragory Veroniky Huťkové  opět staví na tématu zločinu a pomsty, kterou si člověk musí vyhradit sám pro sebe, a nenechat ji obecné spravedlnosti. Přestože tato povídka má jisté nedostatky v logice děje, naznačuje, že její autorka má talent příběh vypointovat, a je škoda, že se nemůžeme s jejími texty setkat častěji. Nakladatelství Listen jí dalo příležitost zveřejnit další text Zastavit se, nadechnout a... ve sbírce nazvané Tajemství stržené masky.

Titulní příběh Leonardův kabinet Anny Cermanové předznamenává citát ze známé povídky Berenice Edgara Alana Poea. Není to náhoda, ani rozmar autorky, Leonardův kabinet se skutečně, a velmi zdařile, k tvorbě tohoto mistra napětí hlásí a bylo by to neomylně poznat, i kdyby autorka citát nepoužila.

Čistokrevný horor na rozhraní spánku a bdění napsal Jiří Hájíček a nazval ho krátce Blata. Nejen krátký, jednoslovný název, ale i atmosféra, skrytá za ním, evokuje tajemnou, snovou náladu Gogolovy povídky Vij. Hájíčkova práce patří k těm nejlepším, které byly do knihy zařazeny..

Sbírka Leonardův kabinet, stejně jako celá edice Česká povídka, mapuje autory současné české prózy. Čtenář má možnost „ochutnat“ v krátkosti díla svých současníků, zhodnotit je, a případně si k nim najít cestu. Zařazení děl zkušených spisovatelů vedle autorů mladších, nebo dokonce debutantů, poskytuje zajímavou příležitost ke generačnímu srovnání a možná také k vytušení směru, jímž se současná česká literatura ubírá.