Kdyby žil Bohumil Hrabal…

• 

Recenze

Vytvořeno 23. 3. 2012 1:00

Autor: Jiří Lojín

Kdyby žil Bohumil Hrabal, určitě by napsal knihu o bezdomovcích. Napsal by ji svým nezapomenutelným poetickým způsobem, protože jeho hrdinové měli k bezdomovcům velmi blízko, žili jen v jiné době, za jiných podmínek. Ale protože už nežije a autoři i čtenáři poezii špíny a alkoholu málo vyhledávají, je literatury zaměřené tímto směrem poskrovnu. Je to škoda, v komunitě, žijící na okraji společnosti, vzniká a zaniká bezpočet příběhů. Jaroslav Špulák se z nich odvážil čerpat a riskoval, že pach bezdomovectví pronikne i přes obal jeho knihy A když tě chytím a čtenáře odradí.

Svět bezdomovců nabízí mnoho závažných témat, to vnímá na první pohled i člověk, který s ním nikdy nepřišel do bližšího styku. Jaroslav Špulák se je do své knihy snaží zachytit, některá mu však protékají mezi prsty. Ústřední postavou a zároveň vypravěčem je dosud mladý bezdomovec Viktor. V polorozpadlé boudě, kterou nazývá domeček bezdomovců, přežívá se starým Podťatým. Na první pohled, hlavně zpočátku, je kniha koncipovaná jako řada příběhů, spojená postavami bezdomovců a lidí, se kterými se setkávají. Ve skutečnosti však má svou dějovou linii postupující vpřed bez odboček a návratů. Zachycený časový úsek je poměrně krátký, takže není možné sledovat změny osobnosti člověka, žijícího takovým devastujícím způsobem života. Je to jeden z nevyužitých motivů, které téma nabízí.

Dvojice bezdomovců žije na malém městě, kde nejsou vystaveni konkurenci ze strany jiných, podobných lidí, ani tak velké agresi, jaká ve větších městech hrozí od „normálních“ občanů. Latentní nebezpečí této agrese se však v autorově textu odráží.

Já sám jsem si především užíval dobré volby, neboť jsem mínil, že ve větším městě už bychom možná byli podobnou mládeží utlučeni v centrálním parku, rozčtvrceni a ledabyle pohozeni po různých čtvrtích nebo ukřižování kdesi v záhybu řeky. V Městečku se to sice zatím nestalo, nepochyboval jsem ale o tom, že za pár let se tahle krutost dostane i sem.
(Špulák,J. A když tě chytím. Praha: Novela bohemica, 2011, str.33.)

Další otázkou, na kterou autor zvědavému čtenáři odpovídá, je jak se z člověka stane bezdomovec. Jeden z možných způsobů je v textu naznačen výpověďmi Viktorových přátel a jeho bývalé manželky, které jsou do děje vloženy a postupně dávají dohromady obrázek o jeho povaze i o problémech, v nichž svou vinou uvíznul. Přestože skládanka dává tušit příčiny pádu i postoje ospravedlňující jeho způsob života, není úplně jasné, jak velkou roli u něj hraje nechuť být součástí systému. Považuji to za detail, jenž by pomohl dokonaleji charakterizovat Viktorovu postavu. Odlišnou cestou se do domečku bezdomovců postupně dostávají doktor Krenek a mladý Bunta. Tyto postavy mají sice v příběhu menší prostor, ale jsou přirozené a živé, autorovi se „povedly“.

Hranice mezi světem bezdomovců a okolím je místo, kde se stýkají různé jazykové úrovně. Pro autora  to představuje možnost zdůraznit různorodost postav, odlišit jejich původ, zázemí či sociální postavení. Tu ale Jaroslav Špulák vůbec nevyužil, jeho postavy mluví jedna jako druhá nepřirozeně nadneseným jazykem. Dalo by se to snést u vypravěče - bývalého učitele, ironizujícího své postavení a svůj život. U ostatních postav to působí nepatřičně.

K závěru upadá Jaroslav Špulák do sentimentu, který kazí dosavadní poměrně realistický tón, narazíme i na předčasný happyend. Částečně je sice vyvážen koncem, ale příchuť nepatřičného a nepravděpodobného optimismu zůstává. Osobně bych dal přednost tomu, aby se šťastná epizoda odehrávala ve Vikově fantazii. Doktor Krenek to shrnuje zcela jednoznačně:

A bezdomovec? Ten přece nemůže ženě vyjít v něčem vstříc, protože v jeho životě je všechno špatně. Nic nemá, po ničem netouží, smrdí, je zarostlý, hnusný, nemocný, nemá mobilní telefon, hodinky ani společenský oblek a každý se mu směje.
(Špulák,J. A když tě chytím. Praha: Novela bohemica, 2011, str.120.)

Špuláková kniha A když tě chytím má zajímavé téma, zasazené do neotřelého prostředí. Může vyprovokovat zamyšlení nad tím, že bezdomovci jsou také lidé, a že cesta vedoucí k bezdomovectví je stále otevřená pro mnoho z nás. Některé detaily, dokreslující atmosféru a příběh, však zůstávají nevyužité, hluché, slepé. Pokud by to byla první Špulákova kniha, označil bych ji za nadějnou prvotinu s nedotaženými detaily, které určitě v příštím díle autor dopiluje. I přesto jde o knihu čtivou, nepříliš komplikovanou, která stojí za přečtení.

Knihu A když tě chytím vydalo nakladatelství Novela bohemica