Román pro milovnice „obsáhlých“ knih

• 

Recenze

Vytvořeno 6. 4. 2012 2:00

Autor: Jana Semelková

Román Brigita Hany Rebeky Šiander z nakladatelství Deus je skutečně velmi rozsáhlý. Je o šedesátnici Brigitě Benešové, která se právě stala důchodkyní, a tak trochu neví, co s volným časem. Po počátečním váhání se rozhodne změnit šatník, dokonce i vzhled (nechá se ostříhat a zvolí mladistvější barvu vlasů) a hledá si práci. Rozhodně nestojí o to být jenom „hlídací babičkou“ na zavolání. Na internetu zabrousí do pracovních nabídek a odpoví na několik inzerátů. Na prvním výběrovém řízení neuspěje, ale hned podruhé je úspěšná. Stává se zahradnicí na sídle rodiny Kleinových. Majitel rozsáhlé zahrady a sadu Jan Klein si ji okamžitě oblíbí a brzy mezi ním a Brigitou přeskočí jiskra…

Vedle příběhu hlavních hrdinů se odvíjejí osudy dalších postav. Sledujeme rozchod Terezy Kleinové s egoistickým manželem Kryštofem, její sblížení s kamarádem z dětství Petrem, který je (kupodivu) právník a Tereze pomůže s rozvodem. Petr je syn blízkého přítele Jana Kleina – Roberta, majitele úspěšné stavební firmy. Robert má podezření, že jeho žena Kamila si našla přítele. Tak trošku je to pravda, okouzlil ji o několik let mladší lektor jazykové školy Oskar. O Oskarovi se mnoho neví, tajemný mladý muž, jenž vyhledává společnost starších dam a vetchých stařenek. Pravděpodobně je dobře situovaný, ale o jeho minulosti a vlastně ani současnosti nikdo nic netuší. Od počátku je jisté, že jde o lumpa (stejně jako u Kryštofa). Pomalu se rozvíjející vztah lektora s manželkou bohatého podnikatele vyústí v neštěstí – po hádce Robert havaruje ve svém autě a podstupuje náročnou operaci…

Kniha je rozsáhlá počtem stran, ale jednoduchá v příběhu. Trošku černobílá. Od začátku víte, kdo je černý a kdo bílý. V podstatě vše plyne tak, jak má, jak se očekává – bez zlomů, gradace, vzrušení. Pohodovka. I když je mi líto, že osudy protagonistů autorka víc negradovala (bylo z čeho stavět), že jednotlivé postavy důkladněji nepropracovala, působí tak až nepřirozeně. Stejně nepřirozeně znějí některé dialogy. V románu vystupují lidé různého věku, přesto všichni hovoří tak nějak stejně, takže nakonec vyznívají neidentifikovatelně. Škoda. Veliká škoda, protože příběh jako takový měl šanci na opravdu dobrou ságu.

A ještě jedna věc mne zarazila – autorka se snaží o věrohodný popis reálií. Bohužel ne vždy to, co popíše detailně, tak ve skutečnosti opravdu je (Louvre, pěší zóna k Jindřišské věži…). Možná by stačil jen náznak prostředí, ve kterém se to či ono odehrává. Román by nebyl ochuzen a někteří detailisté (jako jsem třeba já) by nezkoumali všechny uvedené reálie tak dopodrobna a neunikal by jim samotný příběh mezi řádky.

Brigita je opravdu rozsáhlý román. Jsem přesvědčena, že prokrácení by mu prospělo – ve čtivosti i uvěřitelnosti. Takhle na mne působí jako červená knihovna jednadvacátého století. Nic proti červené knihovně nemám, jen si myslím, že autorčini hrdinové měli navíc.

O autorce:
Hana Rebeka Šiander se narodila v roce 1979 v Hradci Králové. Během svého života se věnovala mnoha činnostem a povoláním, nejvíce ji však zaujala práce v médiích. Oblíbila si hru se slovy a práci s textem. Po mnoha letech se odhodlala splnit si dávný sen a napsala román. Je velkou obdivovatelkou zlaté éry první republiky a ctí konzervativní hodnoty. V současné době žije v Praze a věnuje se práci na druhé knize.

Knihu Brigita vydalo nakladatelství Deus