Emoce na pozadí starověkých událostí

• 

Recenze

Vytvořeno 10. 5. 2012 2:00

Autor: Lenka Martinková

Snad každý zná makedonského panovníka Alexandra Velikého. Není ani divu, když se tak proslavil úspěšnými válečnými výpravami. Ale kdo by si ho spojoval s Aristotelem? Možná hrstka fajnšmekrů, kteří se o něm dočetli v nějaké encyklopedii, nebo Annabel Lyonová, autorka románu Zlatá střední cesta.

Aristoteles se vrací z cest, odkud si přiváží také mladičkou manželku a množství zvířat ke zkoumání do Pelly. Domů nemůže, jeho rodné město bylo zničeno vojsky stávajícího krále. Přestože si umiňuje, že v Pelle zůstane jenom několik dní, pobyt se trochu protáhne. Aby ne, když se nejdřív ujímá výchovy Alexandrova staršího bratra a následně na přání svého dávného přítele – Alexandrova otce - vychovává také následníka trůnu a další mladíky patřící ke dvoru.

Lyonová dává čtenáři možnost sledovat Alexandrovy úspěchy očima vzdělaného Aristotela. To by byla základní myšlenka románu, ale čas od času nechá autorka svého starověkého hrdinu vzpomínat na dobu dětství a studií, nebo pořádat „divoké“ hostiny tak jako za mladých let. Jindy se pro změnu učenec vydává na trh s otroky, aby své milované opatřil společnici, ze které se nakonec vyklube „čarodějnice“. To už bych však prozradila moc. Vzniká tak zajímavý propletenec sexu, filozofie a dějin.

Celý příběh vypráví Aristoteles, a proto je pochopitelně psán v ich formě. Učenec se vyzná takřka v čemkoli, co se ve starověku považovalo za vzdělání, přestože jeho otec byl lékař. Tahle minulost se s ním táhne vlastně celou knihou a mnohdy mu pomůže dostat se na místa, kam by se čtenář s jiným hrdinou jen těžko podíval. Do Pelly cestuje Aristoteles se svým bratrancem (ve skutečnosti je to poněkud vzdálenější příbuzný, ale pro zjednodušení je lepší označení bratranec), manželkou Pýthias a poměrně početnou družinou. Na dvoře svého přítele, Alexandrova otce a krále Filipa, se má starat o jeho staršího a řekněme mentálně zaostalého syna, jenomže Filip si ho přeje jako učitele pro Alexandra. Aby v románu nebylo málo postav, Lyonová čtenáři předkládá jména otroků nebo lidí, které Aristoteles poznal jako chlapec.

Přestože se příběh odehrává především v Pelle, autorka se velice nenápadně přenese i na další místa Aristotelova života. Ať už do stanu lékařů při válečném tažení, na jeho školu, nebo do rodného města u moře. Někdy je až překvapivé, jak Lyonová dokáže popsat krásy krajiny i jakoukoli operaci, jíž se Aristoteles zúčastnil.

Co se historického hlediska týče, nemá Zlatá střední cesta chybu. A Annabel Lyonová překvapuje i v dalších věcech. Opět jsem se přesvědčila, že nejdrastičtější texty jsou většinou dílem žen a čekala jsem skoro cokoli. Přesto mi sex popisovaný očima chlapa vyrazil dech.

Ukázka z knihy:

„Tak, pomalu.“ Vede Soumraka zpátky k vědru a pomáhá Arrhidiovi slézt. Očekával jsem, že se chlapec bude bránit, ale zdá se, že je příliš ohromený, než aby dělal cokoli jiného, než se mu poručí.
„Chtěl by ses sem vrátit?“ ptám se ho. „Naučit se pořádně jezdit, jako skutečný muž?“ Zatleská. „Kdy budeme nejméně překážet?“ ptám se čeledína.
(Lyonová, A.: Zlatá střední cesta. Praha: Plus 2011, s. 37.)

Knihu Zlatá střední cesta vydalo nakladatelství Plus