Nesentimentální monolog

• 

Recenze

Vytvořeno 15. 6. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Novela autorky s exotickým jménem Bianca Bellová má přes svůj nevelký rozsah ujasněnou a propracovanou strukturu obloukového mostu. To, po čem při přechodu řeky kráčíme, je hlavní linie příběhu. Hned na začátku je naznačena další, klene se do výšky, ztrácí se z dohledu, a teprve na druhém konci se znovu objevuje v našem zorném poli. Drobné historky, jimiž autorka dokresluje život jednotlivých postav, jsou pilíře, kterými je most podepřen a zpevněn. Pomyslná stavba je vyzdobena excentrickými doplňky a natřena brutálně provokujícími barvami. Zapracovala na ní fantazie autorky v roli architektky, která menší zkušenost dokáže vykompenzovat nadšením. Časem získaná erudice uhladí hrany a zharmonizuje je.

Bianca Bellová vydala teprve svou druhou knihu, ale už její prvotina Sentimentální román, který příliš sentimentální není, upozornil, že jde o spisovatelku s velkým potenciálem. Nazvat Sentimentální román prvotinou není úplně přesné. Autorčinou skutečnou prvotinou je Green Curry, tato kniha však kvůli nakladatelovým problémům tiskem nikdy nevyšla a ani Bianca Bellová v současné době po jejím vydání netouží.

Koncepce novely je -  jak jsem naznačil v úvodu – vícevrstevná, ale jednotlivé linky příběhů nejsou přímo svázány s postavami, jsou vždy vyprávěny hlavní hrdinkou Hanou. Ta vede jakýsi monolog, který, přestože je prezentován jako vnější, může být i vnitřní, aniž by se jakkoliv měnil jeho význam. Stejně jako předchozí kniha se i Mrtvý muž dotýká období normalizace, ve kterém autorka dospívala. Sedmdesátá a osmdesátá léta jsou pro mnoho autorů její generace silným zdrojem inspirace, protože v těchto letech se formoval jejich vztah k světu a společnosti. Padesátá léta, další oblíbené období, jsou zase epochou, kterou znají ze zážitků svých rodičů nebo prarodičů. Ale minulost není hlavním tématem Mrtvého muže. Je to pouze pomocná platforma, na které staví současný příběh. Přestože by se dal označit jako příběh velké lásky, neupadá do romantiky či laciného sentimentu – obsahově ani formálně. Bianca Bellová si zakládá na tom, že si nebere žádné servítky a je maximálně otevřená. Píše otevřeně o sexu, nevyhýbá se ani v literatuře méně zmiňovaným praktikám. Ale čtenář, který by čekal nějaký prvoplánový text o sexu nebo snad pornografii, by byl zklamán. Autorka nepsala novelu, ve které by chtěla šokovat záměrným vkládáním oplzlostí. Pokud se zmínky o sexu v její knize objevují, jsou plně funkční a jsou nedílnou součástí příběhu, který by bez nich ztratil velkou část svého smyslu.

Hlavní hrdinka Hana má okolo sebe své blízké – stín popraveného dědy, babičku, matku, otce a bratra - dvojče Davida. S Davidem má zvláštní, blízký vztah, který ale několikrát zradí, jednou ve škole, jindy kvůli muži. V dětství Hana a David neměli okolo sebe příliš mnoho kamarádů, v rodině se jim dostávalo opačných komentářů k socialistické realitě, než jiným dětem. Není divu, že si pak hráli na bratry Mašíny, což mělo nepříjemné důsledky:

Naše odbojová skupina již málem přešla hranici na Západ, která ležela za křovím na okraji parku: David nám kryl záda tím, že střelbou kropil pronásledující hlídku Sboru národní bezpečnosti z klacku, který držel pod ramenem, a křičel: „Chcípni komunistická svině!“
…
Krčili jsme se ve křoví a pozorovali soudružku vychovatelku Froňkovou, jak se coby potrefená svině chytá za srdce a vztyčuje se z lavičky. David stál uprostřed trávníku, příliš daleko od své jednotky. Pochopil, že z téhle přesily se nevystřílí, a sklopil hlavu i kvér.
…
Froňková nad Davidem stála jako Nemesis, ústa pootevřená, chřípí se jí chvělo a rychle si olizovala horní ret. Osmiletý David si upřeně hleděl na špičky botasek.
Ptala se: „Co je tohle za hru, Šulc, ty malej podvratnej živle?“
(Bellová,B. Mrtvý muž. Brno: Host, 2011, str.25-26.)

Novela Mrtvý muž má dvě pointy. Jedna útočí spíše na čtenářovy city, ale v rámci snesitelnosti, druhá je překvapivá a tvoří jakousi korunu textu. Autorka dokázala spojit odposlouchané historky do celku, který působí kompaktně a věrohodně. Má talent psát živým a zábavným způsobem, občasné drsnější výrazy děj text neruší, naopak jej doplňuj a odlehčují. Rozhodně patří k tomu lepšímu, co v současné české literatuře vzniká, a je vidět, že nakladatelství Host věnuje výběru autorů a knih velkou pozornost.

Knihu Mrtvý muž vydalo nakladatelství Host