
Dobro musí být odměněno, zlo po zásluze potrestáno. To je jednoduchý vzorec, podle kterého fungují pohádky, a který - díky pohádkám - máme od dětství někde hluboko v sobě zakódovaný. Určitě bychom si často přáli, aby se tak odvíjel i reálný život a aby ti, kteří nám škodí, sami pocítili nepřízeň osudu. Finský spisovatel Arto Paasilinna toto přání realizoval ve svém díle, děje jeho knih často takovou osnovu sledují, Šťastný muž není výjimkou.
Hlavní a jediná linie příběhu knihy je poměrně jednoduchá – inženýr Akseli Jaatinen přijíždí do městečka Kuusmäki, aby vedl výstavbu mostu přes řeku Smrtnou. Jako cizinec na sebe přitáhne pozornost místních závistivců, zvláště technika stavebního úřadu Kainulainena a předsedy obecní rady Jäminkina. Taková situace nebývá neobvyklá, v tomto případě se však dostal za hranici, za kterou se takový spor obvykle nedostává. Trvalým pronásledováním a udáváním dosáhnou patrioti z městečka svého, inženýr Jaatinen je propuštěn.
Zde, na prvních několika stránkách, končí vše špatně a věci se začínají obracet k lepšímu. Jaatinen se nehodlá jen tak vzdát a drobnou manipulací dostane, teď již jako majitel malé soukromé firmy Severobeton, velikou stavební zakázku pro obec. Postupem doby, pomocí zaměstnanců, peněz, dobročinnosti a podvodů, získá daleko více. Ovládne celé městečko a jeho nepřátelé, jeden po druhém, dostanou to, co si zaslouží.
Knihu Šťastný muž napsal Arto Paasilinna v roce 1976 a jeho pohled na soukromé podnikání je poplatný té době. Působí velmi jednoduše a čtenář může nabýt dojmu, že založení firmy vydělávající milióny je ta nejjednodušší věc na světě. Pro podnikatele, snažící se přežít v prostředí českého reálného kapitalismu, je to představa absurdní, zavánějící nechtěným humorem. Teprve při pozorném čtení lze zaznamenat, že ani finské podnikání sedmdesátých let nebyla procházka růžovou zahradou.
Jaatinen musel zavést třísměnný provoz, neboť ho tlačily úroky z úvěrů. Jako by letiště přikrývala těžká deka. Když od zákazníků nepřicházely peníze za výrobky, ocital se Severobeton tak na hraně, že si jednoho dne Pyörähtälä, který odpovídal za finanční toky, Jaatinenovi postěžoval:
„Včera večer jsem trochu zvracel.“
Když se ho Jaatinen zeptal, co jedl, jestli snad nesnědl něco špatného v kantýně, Pyörähtälä odpověděl:
„Nebyl jsem na jídle.“
„A cos teda zvracel?“
„Krev.“
(Paasilinna,A. Šťastný muž. Havlíčkův Brod: Hejkal, 2012, str.103.)
Paasilinna u čtenáře pro inženýra Jaatinena zajistil veškeré možné sympatie. Jaatinen se jeví jako nevinná oběť intrikánů z městečka a všechny jeho následující kroky mají být automaticky ospravedlněny. Pokud bychom se však na profesní i osobní cestu inženýra Jaatinena podívali současnýma a nezúčastněnýma očima, neviděli bychom poctivého podnikatele, který dosáhl úspěchu vlastní pílí, ale intrikána, který manipuluje lidmi, ovlivňuje obecní volby a bezohledně ničí jednoho odpůrce za druhým. Paasilinna ale před čtenáře předkládá humoristický román a nejde mu o diskuzi o mravních otázkách a oprávněnosti trestu za morální provinění.
Knihy Arto Paasilinny patří mezi ty, která nevyhledáváte pro intelektuální uspokojení, ale spíš mezi ty, které si bereme na dovolenou. Z tohoto hlediska plní svůj úkol dokonale. Přímočarý a jednoduchý způsob, kterým autor své příběhy vypráví, je zárukou toho, že čtenář neztratí dobrou náladu a není zatěžován obyčejnými starostmi běžného života.
Knihu Šťastný muž vydalo nakladatelství Hejkal