Královská výchova

• 

Recenze

Vytvořeno 6. 9. 2012 2:00

Autor: Lenka Martinková

Přijde mi, že poslední dobou vychází značné množství knih odehrávajících se ve starověku. Hlavními hrdiny jsou obvykle členové vládnoucích rodů nebo jejich nejbližší. Snad nejčastěji se to projevuje v knihách o Egyptě. Výjimkou není ani kniha Znamení bohyně Isis od Stephanie Dray, vydané letos v nakladatelství Alpress.

Egypt je pod nadvládou Říma a hrdé legie drancují Alexandrii. Markus Antonius je mrtev a Kleopatra je vězněna v jeho hrobce, zatímco její tři děti drží Římané ve faraonském paláci. Vládkyně Horního a Dolního Egypta má na paměti motto Ptolemaiovců: „Zvítězit, nebo zemřít.“ Nedá se nic dělat, zvítězit nedokázala. Vymůže si návštěvu svých potomků, každému řekne několik slov na rozloučenou, předá jim amulety a vsune ruku do košíku, v němž si nechala přinést smrt. Ačkoli to vypadá jako konec, je to začátek příběhu třech osiřelých faraonských dětí odvlečených coby zajatci do Říma.

Hlavní postavou se ze začátku zdá být Kleopatra, která svým způsobem hrdiny provází celým příběhem, ale mnohem důležitější jsou její potomci – dvojčata Kleopatra Selene a Hélios spolu s bratříčkem Filadelfem. Selene dostává poselství od bohyně Isis – tajemné nápisy, které se jí objevují vyřezané na zápěstích, Filadelf umí nahlížet do Řeky času (je v podstatě věštec) a Hélios je odhodlaný vrátit se do Egypta stůj co stůj.

Není divu, že s dětmi má vítězný césar Oktavián své záměry. Vychovává je skoro jako svoje vlastní (za značné pomoci sestry a manželky) a pomalu, ale jistě spřádá nitky dvorských intrik, aby pro něho všechny události dopadly co nejlépe. Všechny děti v jeho paláci musejí vypadat jako šťastní a spokojení Římané… alespoň na veřejnosti.

Několik prvních okamžiků se odehrává v Alexandrii, ze které si čtenář užije akorát hrobku Marka Antonia a interiér královského (vlastně faraonského) paláce, v němž jsou sourozenci vězněni. Pak Stephanie Dray lehce nastíní podmínky plavby zajatců do Říma, aby mohla popsat děsivou velkolepost vítězného Oktaviánova pochodu. Další kapitoly se odehrávají už pouze v Itálii – chrámy, paláce a venkovské vily jsou ideálními kulisami pro zázraky bohyně Isis.

Autorka čtenáře nikde neunavuje zdlouhavými popisy nepodstatných okolností. Naopak pečlivě vykresluje psychický vývoj jednotlivých postav, který čtenáře občas překvapí. Selene se chová jako podstatně starší a nikde není uvedený rok, nebo alespoň náznak, jak dlouho žije v Římě. Člověk má stále před očima malou vyděšenou holčičku z vítězného průvodu, a teprve až na konci knihy si uvědomí, že děj je zase o pár let blíž dnešku.

Text je občas náročný na pozornost a vyžaduje jisté životní zkušenosti, takže je určený spíše pro dospělé nebo skoro dospělé čtenáře.

Ukázka z knihy:

„Kde je Cesarion?“ zeptal se.
(…) Pokud Římané o mém nejstarším bratrovi nevěděli, podařilo se mu uniknout. V srdci mi ožila naděje.
„Egyptský král je v exilu,“ odpověděl Hélios.
„Kde?“ naléhal Říman.
„To nevím,“ pokrčila jsem rameny. Nelhala jsem. Ať už se bratr skrývá kdekoli, shromáždí vojsko a zachrání nás. Ve jménu Julia Caesara – jediného pravého césara – se za ním muži pohrnou.
(Dray, S. Znamení bohyně Isis. Frýdek-Místek: Alpress, 2012, s. 25.)

Knihu Znamení bohyně Isis vydalo nakladatelství Alpress