Cestou necestou evropským severem

• 

Recenze

Vytvořeno 26. 8. 2012 2:00

Autor: Jana Semelková

„Tato knížka je o evropském severu, i když někdy si na cestě k němu odskočí do mého domovského Žďáru nad Sázavou a jindy to vezme oklikou přes Falklandské ostrovy, Jižní Georgii a pobřeží Antarktidy,“ říká v úvodu své knihy Tváří v tvář severu Tomáš Sniegoň.

Téměř stovka jeho fejetonů nám přináší poznatky, zajímavosti a střípky z Norska, Dánska, Grónska, Antarktidy… Z některých na nás dýchá zima a mráz, jinde se setkáme s teplejšími údobími těchto oblastí – ale na vylehávání na pláži to není.

Autor má severské pustiny rád. Začneme s ním pěkně postupně dobývat Severní pól. Půjdeme po stopách jeho prvních dobyvatelů, navštívíme současné výzkumníky, vypravíme se do nejsevernější vísky, ve které žije jen třicet stálých osadníků. Z Norska se přemístíme do Grónska, které touží po samostatnosti, odskočíme si na Jižní pól za tučňáky, abychom se vrátili zpátky na sever a porozhlédli se po Islandu, Švédsku, Dánsku. Cestovat budeme po souši i po moři. Všude chvilku pobudeme, seznámíme se se zajímavými lidmi, dozvíme se i to, jak ten který kout severu dobývali Češi a jak se tady žije některým z nich právě teď. Současnost se ve fejetonech snoubí s historií. Ale najdeme i průmyslová témata a ohlédnutí za kulturou - od dobývání uhlí přejdeme k rybolovu a hned zabrousíme do světa literatury a vzpomeneme na Astrid Lindgrenovou či pohádky Hanse Christiana Andersena.

Krátké postřehy jsou však především zalidněné těmi, které autor potkal, s nimiž rozprávěl a mnohé se od nich dozvěděl. Příjemné je i to, že knihu můžete otevřít kdekoliv a začíst se, nemusíte postupovat kapitolu po kapitole. Čtete podle nálady a vlastního zájmu. Je třeba také upozornit na autorovy vtipné pointy, kterými své fejetony okořenil. Určitě vás pobaví i pomohou vám poznat povahu místních obyvatel. K dokreslení atmosféry slouží v knize malá příloha barevných fotografií, které i tak trochu dokazují, že na severu není jenom zima, jak se mnohým z nás může zdát. Patříte-li k teplomilům (jako já), je tento způsob dobývání severu pro vás naprosto nejpříhodnějším.

A co dodat na závěr? Nejvhodnější se mi zdají být slova autorova, která o knížce, respektive jejím obsahu, řeknou nejvíc: „Mám rád tyhle severské pustiny. Jedete k moři – a přitom s sebou nemusíte zbytečně tahat plavky. A těch pár svetrů, kulichů, rukavic, vlněných ponožek, kousků termoprádla, pohorek, teplých bund a lahviček něčeho ostřejšího pro zahřátí člověk vždycky nějak zvládne.“

Knihu Tváří v tvář severu vydalo nakladatelství Radioservis