Opravdu může být jasnovidcem každý?

• 

Recenze

Vytvořeno 5. 9. 2012 2:00

Autor: Jana Hažlinská

Kniha s tématem tzv. paranormálních dvojčat Terry a Lindy Jamisonových mne zaujala z jednoho prostého důvodu – kvalitních knih na téma paranormálních schopností a duchovní činnosti je jako šafránu, a tak jsem chtěla vědět, jestli tato patří mezi ně. Naneštěstí nepatří. Naneštěstí se na českém trhu objevila jen další z řady knih, která vám vlastně nic moc neřekne, krom toho, že kdesi v Americe žijí údajně velmi slavné jasnovidky vystupující v televizi.

Co musím knize přičíst k dobru, je fakt, že se čte velice rychle a snadno. Umožňuje člověku na nějaký čas naprosto vypnout a moc nepřemýšlet, protože text to zkrátka nevyžaduje. Na zhruba dvou stech stranách knihy se neustále opakují tytéž informace, takže stačí pozorně vnímat prvních několik stránek a pak už jen očima přejíždět řádky. Je to vlastně ideální způsob pro relaxaci. Skvěle se to aplikuje při jízdě metrem.

Ale abych publikaci nekřivdila, úplně irelevantní informace neobsahuje. Těžko říct, jestli autorkami zmíněné návody člověku pomohou získat či posílit paranormální schopnosti, ale k relaxaci a odbourání stresu by mohly člověka navést určitě. A to přeci v dnešní době, kdy se často při odchodu ze zaměstnání hroutíme vyčerpáním a nervozitou, taky není k zahození. Kniha nás nejenže navede k tomu, že je nutné naučit se různé techniky, kterými se uvedeme do psychické pohody, ale také nám nějaké představí. A klobouk dolů, autorky skutečně vybraly ty základní a jednoduché, které zvládne opravdu každý.

Tady ale pozitiva končí. Těchto pár užitečných informací je zabalených do neskutečného množství balastu a sebereklamy. Nenajdeme v knize kapitolu, v níž by se neobjevila věta „To my dvě…“. Díky tomu na mne kniha působila spíše jako náročná forma sebereklamy, vydaná ve velkém nákladu, než jako kniha určená pro poučení a pomoc lidem.

Ale obsah nebyla jediná věc, která mě zklamala. Ani forma z toho všeho nevyšla příliš se ctí. V určitých momentech jsem měla nutkání vzít do ruky červenou tužku a zahrát si na učitelku češtiny. Zpravidla chyby v knihách toleruji, dle pořekadla, v němž se i mistr tesař někdy utkne, ale když jedna chyba střídá druhou, až to bije do očí, už to jen tak přejít skutečně nejde. A koruna všeho byla skutečně královská – překladatel zřejmě nikdy v životě neslyšel o charismatickém herci Morganu Freemanovi, a tak jsem se dozvěděla, že hlavní roli ve filmu Než si pro nás přijde s Jackem Nicholsonem hrála jistá Morgana Freemanová. Ale třeba bylo cílem, aby se čtenář od srdce zasmál. Jestli ano, zafungovalo to skutečně dokonale.

Celkově mám z knihy rozpačitý dojem. Jako člověk, který již četl knihy na téma rozvoje paranormálních schopostí, které minimálně nabídly několik zajímavých podnětů k zamyšlení, bych musela Paranormální inteligenci po faktické stránce naprosto odsoudit. Ale jako publikaci, která má lidi navést v první řadě k psychické relaxaci, bych ji měla vyzvednout už jen proto, že zvolila skvělý reklamní tah – v dnešní době mezi lidmi zažívá téma paranormálních věcí obrovský boom, a tak cokoli, co na sebe nalepí nálepku paranormálna, má prodejnost zaručenou. A ostatně, není přece cílem reklamy, aby produkt dostala do povědomí co největšího počtu lidí?

Knihu Paranormální inteligence vydalo nakladatelství Metafora