Lidská prostota a ubohost představená v lepším světle

• 

Recenze

Vytvořeno 22. 9. 2012 2:00

Autor: Petra Šmejdová

V letošním roce mají milovníci amerického spisovatele Johna Steinbecka poprvé možnost přečíst si další jeho dílo v češtině. Nakladatelství Dokořán se podařilo vydat titul Sladký čtvrtek, který navazuje na román Na plechárně. Autor nás znovu zavádí do kalifornského městečka Monterey, které se ale několik let po válce změnilo k nepoznání.

V navazujícím příběhu, který líčí osudy města a především ulice Na plechárně v 50. letech, se o slovo přihlásil Mack, jedna z hlavních postav předchozího vyprávění. Bez problémů začal líčit svou část příběhu v duchu slov: „Já tomu teda tak nehovim, ale nešť. Dybych se jednou potkal s tim chlápkem, co to povídání napsal, moh bych mu dát ňuká rozumy.“ (Steinbeck, J. Sladký čtvrtek. Praha: Dokořán, 2012)

Příběh Sladkého čtvrtku nás zavádí do poválečného období, kdy všichni zjišťují, že nic není jako bývalo. Stejně na tom jsou tragické i komické postavičky ze Steinbeckovy ulice Na plechárně. Na svém místě zůstala v podstatě jen Grandlehárna s nocležníky v čele s Mackem a podnik U Medvěda, kde hledají pánové krátké rozptýlení s místními děvčaty. Doktor, který vnáší do celého toho chaosu trochu řádu, se teprve vrací z války a nachází svůj biologický ústav v žalostném stavu. Díky nespolehlivým, ale srdečným živlům z Grandlehárny, ho tento nález nezlomí. Čtenáři se tak mohou těšit opět na pořádnou dávku tragikomických osudů zapomenutých lidí v jednom kalifornském městečku.

Stejně jako v knize Na plechárně, se nám i zde představí celá přehlídka jazyků jednotlivých postav. Kultivovaný projev doktora ze Západního biologického ústavu je v protikladu s hovorovými až vulgárními projevy obyvatel Grandlehárny. Svou troškou do mlýna přispívají i expresivní výrazy slečen od madam Fauny a jazyk dalších postaviček žijících v Monterey. Tento kontrast může příjemně překvapit i nezasvěceného čtenáře. Díky tomu, že se Steinbeck v této oblasti v městečku Salinas narodil, je tento jazyk jeho druhou přirozeností.

Na závěr je třeba vyzdvihnout i podobu knihy, o jejíž grafickou úpravu se postaral Pavel Růt. Originální obálka je navíc vázaná v plátně, což vás už samo o sobě přenese do dob, ve kterých byla kniha psána (1954). Očíslované kapitoly jsou doplněny drobnou ilustrací a uprostřed textu naleznete další barevná provedení ve formě jakýchsi rozkládacích záložek. Nakladatelství navíc využilo původního překladu Jiřího a Jaroslavi Poberových z roku 1972. Nechte se zavést do světa, který je tak reálný, až se musí dnešnímu čtenáři zdát kouzelný a prapodivný.

Doktor, zlomený tíhou událostí, se posadil do svého starého křesla. Chvíli spílal Zmatkářskému Hovnostářovi, rozmyslně a s gustem vychutnával slova plná jedu, pak se automaticky zdvihl a přes ztichlou ulici zamířil pro pivo do Li Čonkova hokynářství. Za pultem spatřil pečlivě ustrojeného člověka zřejmě mexického původu, a teprve tehdy si uvědomil, že Li Čong emigroval.
(Steinbeck, J. Sladký čtvrtek. Praha: Dokořán, 2012, str. 14)

Knihu Sladký čtvrtek vydalo nakladatelství Dokořán