Balabánův poslední román jako audiokniha

• 

Recenze

Vytvořeno 30. 9. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Poslední kniha Jana Balabána Zeptej se táty vyšla v roce 2010, bohužel již po autorově smrti. Spisovatelovo dílo se dnes objevuje v souborných vydáních, ve kterých můžeme najít i jeho dosud nezveřejněné texty. Důvodem není jen autorova předčasná smrt, ale hlavně kvalita tvorby, která  tento vydavatelský boom více než opravňuje. V letošním roce vydal Radioservis Balabánův poslední román jako audioknihu. Může taková forma zaujmout čtenáře uvyklé na jeho specifický způsob vyprávění?

Balabánův román se stejně jako mnoho předchozích povídek věnuje rodině doktora Jana Nedomy. Starý pán umřel a rodina se musí vyrovnat nejen s jeho smrtí, ale i s nenávistnými dopisy, které píše Nedomův bývalý přítel Petr Wolf. Děj knihy lze, podobně jako u předchozích Balabánových povídek, shrnout do několika krátkých vět. Autor nestaví na složité fabuli, román je sestaven se střípků příběhů, které se nějakým způsobem dotýkají hlavních postav. Z pocitů Janovy vdovy Marty, jež si jen těžko vybavuje tvář svého muže, ze zlomků života už dospělých sourozenců Hanse, Emila a Katky, kteří mají dávno svůj vlastní život a také své pochybnosti o něm.

Hrdinové knih Jana Balabána nemají jednoduché povahy, jsou životem zmítáni sem a tam. Není to však vinou osudu nebo neštěstí, která by je postihovala, problémy si způsobují sami, většinou svým přístupem k životu, přemítáním o něm a přesvědčením, že jej nejsou schopni normálně žít. Autor se plně soustředí na rodinu, na projevy její funkčnosti i nefunkčnosti, nerozebírá příčiny jejího rozpadu, ale dopodrobna, se zaujetím dítěte zkoumajícího pitvanou žábu, popisuje důsledky rozchodů. Jméno rodiny, která se po dlouhý čas stala jeho literární rodinou, je příznačné, DOMA nebo NE-DOMA, v jedné drobné slabice je rozdíl mezi pocitem bezpečí a poznáním, že se hroutí celý svět.

Petr Wolf představuje pro semknutou rodinu, do které vlastně nepatří ani partneři a děti sourozenců, cizorodý prvek. Jeho obvinění narušuje léty zafixovanou představu o postavě jejich otce a oni nejsou ochotni si připustit, že by otec mohl být jiný. Že nebyl vzorem cti a rovného jednání a mohl, ať už jakýmkoliv způsobem, spolupracovat s komunistickým režimem. Petrů Wolfů se po revoluci vyrojilo mnoho. Argumentovali a stále argumentují tím, že už sama práce na zodpovědných a odborných místech  znamenala kolaboraci s komunistickým režimem. Postoj druhé strany hovoří o zodpovědnosti k rodině a také o práci pro ostatní lidi. Objektivně rozhodnout toto dilema není v lidských silách, chybí argumenty, respektive jsou na obou stranách vyvážené. Jediné, nač se můžeme plně spolehnout, je naše svědomí. Jan Balabán se nesnaží takový rozpor řešit, jeho síla je v tom, že nepodlehne pokušení vyhlásit do světa nějaký „jedině správný“ názor. Jen téměř v závěru knihy sesílá Emilovi sen o božím soudu, který však končí do vytracena zamítnutím Wolfovy žaloby pro nedostatek důkazů.

Audiokniha vnáší do románu ještě jeden prvek – klidné a vyrovnané čtení podmanivým hlasem Norberta Lichého. Vážné věty pronášené bez náznaku sebemenšího dramatu získávají zvláštní význam. Jsou naléhavější a zarývají se posluchači do duše. V hlase Norberta Lichého je něco tak blízkého zesnulému autorovi, že máme pocit, že k nám promlouvá právě on. Není to jen bezdůvodný pocit, nahrávek Balabánova autorského čtení je mnoho. V nakladatelství Host vyšla v roce 2007 kniha Prázdniny, jejíž součástí je CD s povídkami, které čte autor. Emotivně nejvypjatější je Tchoř (uveřejněná ve sbírce Jsme tady), v níž Emil Nedoma na chatě mezi baterií lahví alkoholu uvažuje o sebevraždě. Jan Balabán ji čte stejně poklidným způsobem. Snad jediný rozdíl mezi Balabánovým a Lichého přednesem je občasná ostravština, kterou autor používá pro zdůraznění místní příslušnosti svého hrdiny.

Do tří hodin mluveného slova se samozřejmě téměř dvousetstránkový text nevejde. Autorka rozhlasové úpravy Blanka Kostřicová ale knihu použila velmi citlivě, vypustila jen ty pasáže, které na celkové vyznění knihy mají jen nepatrný vliv. Jako hudební předěly použil režisér závěr písně Suzanne Vegy – nepatrný úsek, ve kterém zpěvačka zpívá „Remember Me“. Jsou to slova symbolická, je to však zbytečné doplnění významu Balabánova textu, které by mohlo posluchače přemýšlející o jeho smyslu zavádět. Román Zeptej se táty je náročný text. Nastoluje mnoho otázek, ale hlavně klade velké nároky na čtenářovu či posluchačovu psychiku. Zlomky příběhů jsou blízké a známé a vyvolávají asociace s vlastním čtenářovým životem.

Audioknihu Zeptej se táty vydalo nakladatelství Radioservis