
Je opravdu málo knih, které obstojí ve zkoušce časem. Jednou z nich je kniha, na kterou mne upozornil můj bratranec, kterého si moc vážím. A tak jsem jeho tip nevzal na lehkou váhu.
Kniha, o které je řeč, vyšla dávno a nebylo to před jedním, třemi ani pěti… Pokud si myslíte, že mluvím o rocích, tak jste na omylu, mluvím o staletích. Ano, tato kniha vyšla zhruba před šesti stoletími. A ač je to k nevíře, má stále čím oslovit i čtenáře 21. století.
Myšlenkové pozadí Zlaté knihy, jak je také někdy nazývána, lze nalézt v hnutí obnoveného augustinismu, založeného v Nizozemí koncem 14. století. Kořeny tohoto hnutí označovaného jako „moderní zbožnost“ (Devotio moderna) lze vystopovat pravděpodobně i v českých zemích. Čtyři knihy o následování Krista vyšly poprvé tiskem v roce 1470 a už od 15. století vycházejí také v češtině.
Ve své době tento spis sloužil především řeholníkům. Autor se na ně v textu přímo obrací a oslovuje je, dodává jim odvahy k odhodlání k následování Pána a dokládá, že toto rozhodnutí je tím nejlepším pro jejich život. Výše zmiňovaná nizozemská škola (či směr) se snažila duchovním dílům vrátit jejich jednoduchost, skutečnost a opravdovost. V knize sice nacházíme citáty a odkazy na Starý a Nový zákon, ale vzhledem k věrnosti nizozemské škole nejsou citáty na újmu obsahu a ani nesuplují autorovu invenci. Autenticita díla, zaujatost i vlastní nasazení k prožití víry čiší z textu natolik výrazně, že posloužilo jako povzbuzení nejen řeholníkům v minulých staletích, nýbrž osloví i dnešního čtenáře.
Autorova každodenní zkušenost kontaktu s Bohem dává dnešnímu čtenáři v textech objevit sílu živé víry. Víra zde není předváděna jako soubor neosobních pravidel a naučených pouček, ale jako něco, co autor sám prožívá. Zároveň dokládá, že jedinou jistotu, kterou člověk na tomto světě má, je jistota v Bohu a Boha najde jen ten, kdo se odpoutá od světa. Toto poselství je v knize mnohokráte opakováno. Zřejmě z důvodu, že ani středověký řeholník nebyl úplně snadno s to se od „světa“ a světských věcí plně odtrhnout. Texty tak dostávají velmi lidský a osobní rozměr.
Začtení se do prvních několika vět a jejich promyšlení vás nenechá na pochybách, proč se tato kniha stala po Bibli nejrozšířenější. Z knihy je také krásně vidět, že se lidstvo za 540 let od jejího prvního vydání tiskem nezměnilo. Lidé 15. století stejně jako lidé 21. století upřednostňují sami sebe nad ostatní, jsou sobečtí a sebestřední, raději než na svou duši hledí na svůj žaludek a zevnějšek, jsou pyšní na své bohatství, ať v podobě mincí, nebo vzdělání.
Uveďme pro ukázku několik citátů z této knihy:
„Každý člověk přirozeně touží po vědomostech; ale co prospěje učenost bez Boží bázně?“
„Dozajista je lepší venkovan, který slouží Bohu, než pyšný vědec, který zkoumá pohyby nebeských těles, ale nedbá o svou spásu.“
„Duši nenasycuje množství slov, ale ducha občerstvuje dobrý život, …“
„Všude jsem hledal klid, a nikde jej nenacházel, až v koutku s knihou.“
„Pamatuj, že ztracený čas se nevrátí.“
Co dodat? Mé doporučení je ve srovnání s prověřením časem u této knihy naprosto nicotné, ale přesto tak činím a každému potenciálnímu čtenáři ji doporučuji. Stejně jako u Bible se tuto knihu vyplatí číst s horoucím srdcem a otevřenou myslí. Její myšlenky vám pak přinesou své ovoce, protože kniha obsahuje staletími potvrzené pravdy, a to ať se nám to líbí, či nikoli.
Knihu Čtyři knihy o následování Krista vydalo nakladatelství Cesta