
Nerušený noční spánek bez záchvatů kašle a šmátrání ruky po inhalátoru je pro astmatika asi stejně usilovným přáním jako přítomnost dobra mezi lidmi pro filantropy. V knize Vesny Tvrtković Idioti 21. století, kterou jako šestou v pořadí vydalo nakladatelství JaS (2012), se tak říká bojovníkům za světový mír a slušné chování. Hlavní hrdina Miki se snaží otestovat vybrané lidi a odvrátit je od jejich cesty za spravedlivým světem. V čem spočívá síla tohoto textu? A jaké jsou jeho slabiny?
Vypráví kniha jen o manipulaci? Nebo o tom, že svět nestojí o lidi, kteří nezištně pomáhají druhým? Nutí nás to k zamyšlení nad vlastní existencí? Existenci dobrodinců s neziskovou povahou nám Vesna Tvrtković předkládá jako fakt. Stejně jako představu, že každý, kdo chce konat dobro, vlastně patří do skupiny užitečných blbců. Smutné?! Šokující?! Někdo má sobectví zakódované, někdo se mu učí až díky fackám. Není snadné najít míru altruismu. Oči jako tůňky vypláčí hodně slz, než zjistí, jak to chodí doopravdy. A přeci kniha nekončí smutně.
Hlavní postavy nejsou propracované do detailu; Miki ztracený, Sandra krásná a soucítící, doktorka Morawitzová „zcela nepoužitelná“ pro svůj neustálý optimismus pro další výzkum, kamarád Daniel je odpouštějící a bývalka Marie má svatozář. Nějakým záhadným způsobem mne Miki rozčiluje. V závěru se jeho úvahy obrátí a on se radostně navrací ke svému „idiotství“. Zachraňuje to Nadˇa, která je zajímavá, racionální a impulzivní. Je to jako sraz ze střední školy po deseti letech. S někým si nemáte co říct a pak vás náhle někdo úplně překvapí. Mikiho proměna na posledních stránkách je nečekaná a mohla přijít jen o několik stránek dříve.
„Tereza mi poslala smsku: Pojdme do kina. Já bych chtěl odepsat: Pojdme sukat. Jenže vím, že tím bych svůj záměr neuskutečnil, a tak píšu: Neni mi dobre, teplotu a jsem hrozne unaven. Promin, zlato, ale dnes budu muset zustat doma. Ale jestli chces, zastav se a podivame se na nejaky film na kompu. Tereza se nade mnou slituje, soucítí se mnou a okamžitě přijíždí a nese hromadu ovoce, čajíčky a filmy. Vybírám romantickou kulisu, a zatímco se ona ztotožňuje s hrdinkou, já ji líbám na krk pozoruju změnu jejího dechu.“ (str. 10)
Autorka se narodila v Sarajevu, knihu napsala česky a je její druhou samostatnou publikací. Jazyk se může zdát místy plochý, typické obraty a snad i předpokládané vyústění může čtenáře rozladit. Autorka ale má dvě devizy – zajímavě rozehrané téma pomoci druhým a skutečnost, že kniha je produktem někoho, kdo není s češtinou srostlý od kolébky. Jde tedy o zajímavou sondu do představ člověka, který je bohatší minimálně o jeden další svět. Knihu je tedy nutné vidět ve dvou rovinách, české a bosenské. Kniha je rozhodně dobrým příkladem úspěchu vícejazyčného vzdělávání a integrace. Rozhodně je tato kniha zajímavým tipem na čtení pro studenty a hledače pravdy. Zrníčko sem, zrníčko tam...
Knihu Idioti 21. století vydalo nakladatelství JaS