Mayské proroctví na skotském hradě

• 

Recenze

Vytvořeno 21. 11. 2012 1:00

Autor: Lenka Martinková

Prosinec 2012 se blíží, a tak není divu, že se téma konce mayského kalendáře objevuje čím dál častěji. Jedním ze zástupců tohoto fenoménu v beletrii by mohla být kniha z Fragmentu s názvem Mayské proroctví – Zápas o osud lidstva.

Dcera kasařky a programátora jede se svými rodiči na skotský hrad, který zdědili po jejím strejdovi. Původně mají v plánu hrad prodat, ale pak se rozhodnou, že by bylo výhodnější v historické budově zřídit hotel. Teď má přijet kontrola, rodiče chtějí poznat okolí a zároveň musejí pracovat. Hrdinka ve svém pokojíčku najde dvířka od tajemné komnaty a kontrolor jí vyhrožuje. Být v noci s cizím chlapem ve vlastním pokoji, kdo by se potom netěšil na to, až přijede rodinný přítel a mistr feng-šuej spojený v osobě strýčka Li?

Tím jsem nejen naznačila příběh, ale i některé z hlavních postav. Podle toho, kolik se jich v ději objevuje, by se dalo říct, že časem vyjde přinejmenším ještě alespoň jeden díl.  Omezím se však jen na ty nejdůležitější. Bez rodičů – už zmiňované kasařky a programátora - by se hrdinka Caity nikdy na skotský hrad nedostala. Táta programátor miluje šifry, a když takové záhadné nápisy najde Caity v tajné komnatě, pomáhá při jejich luštění, aniž by tušil, o co ve skutečnosti jde. Máma kasařka se šifrám také věnuje, ale vzhledem k tomu, že kvůli práci často cestuje po světě, na ně nemá moc času. Pak je tu Pan Papírek – opičák, který donedávna obýval kůlnu, ale teď se přestěhoval do výklenku v kuchyni. Dalo by se o něm říct, že je nejlepším parťákem při řešení tajemství, jež se v ději objevují. Nesmím zapomenout na strýčka Li, který, ač trochu tajnůstkář, neváhá hrdinku krýt a pomáhat jí. O to víc pak překvapí, když Caity odhalí některá jeho tajemství. Podobnou postavou jako Li je profesor Tenzo, který ze začátku působí nesympaticky, až vlezle, nakonec však čtenáři vyrazí dech, přestože by si člověk myslel, že už o něm ví všechno. V každém románu, kde je hrdinkou mladá dívka, musí být nějaký její protějšek. Tím se stává Alex s postavou modela, čímž vzniká protiklad k hradu plnému postarších mužů. A k záhadným postavám se přidává ještě Bolon, jež se snaží Caity udržet na správné cestě.

Kniha má více než tři sta stran, což zákonitě musí na čtenáře dělat dojem, že hrdinové budou cestovat po celém světě. To se však stává pravdou až ke konci, nejprve se jako hlavní kulisa představí zděděný skotský hrad, jeho interiéry a nejbližší okolí. Občas se sice jedná o pyramidách v Gíze, Machu Picchu a dalších neméně zajímavých stavbách, Caity se však vydává na Velikonoční ostrov, kde má vlastně dokončit svůj úkol. I když ani to není tak úplně pravda…

Kdo miluje dobrodružné knihy plné ilustrací, ten by mohl být zklamaný, přesto však může najít alespoň jeden potěšující fakt: občas se na stránkách objevují ornamenty, které neslouží ani tak k lepšímu pochopení děje, jako spíš předmět doličný, jež celý příběh posunuje kupředu.

Těžko říct, komu je Mayské proroctví vlastně určeno. Nakladatel ho zařadil do literatury pro děti a mládež, já si troufám tvrdit, že by zaujalo i nejednoho dospělého.

Ukázka z knihy:

Pan Papírek seskočí na zem, běží k vyřezávané stěně a snaží se panel odsunout. „No tak, Pane Papírku, opatrně! To je starožitnost!“ zasáhnu a odstrčím ho od stěny, celá zděšená, že by si táta mohl všimnout, že se dá panelem pohnout.
„Čím dýl tuhle opičku znám, tím víc si myslím, že ti jednou začne odmlouvat,“ říká táta.
„To by si mohl zkusit.“
„Pak už by mezi námi a opicemi nebyl žádný rozdíl. Bylo by to jen jako mít malého ošklivého kamaráda.“
„On není ošklivý!“
Táta se směje. „Tak jo. Je tak hezký jako ten mladík, co ti včera přinesl večeři.“
„No dobrá, tak hezký asi není…“
Raedeke, Ch.: Mayské proroctví – Zápas o osud lidstva. Praha: Fragment 2012, s. 46.

 

Knihu Mayské proroctví - Zápas o osud lidstva vydalo nakladatelství Fragment