Taková normální moderní rodinka

• 

Recenze

Vytvořeno 22. 11. 2012 1:00

Autor: Pavla Huřťáková

 

Nedávno jsem hledala knihu, která by splnila několik požadavků najednou – byla čtivá, vtipná, vhodná k odreagování, ale současně v sobě skrývala hlubší poselství. Úplnou náhodou jsem připadla na knihu Dawn Frenchové, britské televizní a divadelní herečky, Tak trochu úžasní. Jedná se o její první román, v Británii dokonce velmi úspěšný, neboť se v roce 2010 stal na tamním trhu bestsellerem. U nás byla kniha vydána letos a mě zajímalo, zda má co říci i českému čtenáři.

Kniha je napsána s typickým anglickým humorem, trošku černým, trošku drsným, ale současně neuvěřitelně vtipným. Popisuje život normální anglické rodiny, ovšem trochu netradičně. Celý příběh je koncipován jako deníkové zápisky – sedmnáctileté Dory, patnáctiletého Petera a Mo, která se jen těžko vyrovnává se skutečností, že jí táhne na padesát. Tento přístup nám umožňuje nahlédnout na situace v jejich životě ze tří úhlů pohledu, což je mnohdy poučné a často humorné. Dora se potýká se svou „nenávistí“ k mateřské autoritě, kterou ale ve skutečnosti potřebuje, Peter se cítí výlučně výjimečným a pociťuje osudové propojení s Oscarem Wildem. Nejdůležitějším, spojovacím prvkem je postava Mo, milující matky, praktikující dětské psychoterapeutky, která by měla mít psychiku teenagerů v malíčku, ale když přijde na její vlastní puberťáky, je bezradná jako každá druhá matka. Současně bojuje i s krizí středního věku, kdy jí vztah s manželem zevšedněl a bláznivým poblouzněním ohrozí celou svou rodinu. Zajímavé je, že postava otce a manžela je potlačena do pozadí, děti o něm mluví, také Mo jej zmiňuje, ale za celou knihu mu nedá jméno, označuje jej slovem Manžel. Do popředí vystoupí pouze v jedné kapitole, která je mu věnována, ale o to je jeho vpád na scénu efektnější a důležitější. Tím pochopíme, že on je kotvou rodiny, která drží jejich loď v klidném přístavu bezpečí.

„Nedopadlo to koneckonců zase tak zle. Jsi borec, Mo. Rozhodně už se nenecháš jejím otřesným vyjadřováním vytočit tak jako dřív. Přiznejme si, nikomu se nelíbí, když mu říkají „coura jedovatá“ nebo „děvka pekelná“, ale já už jsem z té její prořízlé pusy slyšela horší výrazy, takže jsem za tyhle relativně mírné slovní výpady paradoxně vděčná.“
(Frenchová, D.: Tak trochu úžasní. Praha: Argo, 2012, s. 12.)

Na začátku jsem si kladla otázku, zda nám má kniha co sdělit. Odpověď je jednoznačná – má. Příběhy takových normálních moderních rodinek nalezneme na celém světě bez ohledu na národnost. Knihu mohu vřele doporučit, je skutečně bravurně napsaná, stylisticky čistá, s jednoduchým, přesto poutavým dějem.

Knihu Tak trochu úžasní vydalo nakladatelství Argo