
O existenci démonického upíra, který si pochutnává a lační po krvi, se vede po mnoho let spousta diskuzí. Opravdu je mezi námi? Nesmysl, říkáte si? I já jsem si to myslela. Ptáte se, proč ten minulý čas? Z jednoho prostého důvodu. Neustálé produkování nových a nových samozvaných upířin donutilo vystoupit z temných zákoutí karpatských samotného Hraběte V. Draculu. Sepsal vlastní Originální upíří deníky, z nichž je nad slunce (špatný příměr, za který si mě Hrabě nejspíš najde) jasné, že na jeho neživotě je hanebnost vydělávat.
Už když vezmete svazek do ruky, chtě nechtě musíte ocenit jeho provedení. Barvy desek jsou typicky „drákulovské“, do černé je vyvedeno písmo krvavě rudou a mezi ornamenty se přízračně vznáší netopýr. Na přední předsádce je upevněn „pergamen“ obsahující podrobný návod Jak si pochutnat na krvi. Stvořil jej sám autor a nezapomněl ani na upíry držící dietu, což je bezpochyby známka toho, že Hrabě je do jisté míry ohleduplný.
Než se čtenář pustí do deníku, neměl by vynechat stránku s osobními údaji, jež mu napoví něco málo o autorovi. Rovněž nenechejte bez povšimnutí dvoustránku s vysvětlením, jaký je skutečný důvod publikování deníků. Nejedná se o malicherný počin. Jak je již řečeno výše, ustavičné vydávání dalších publikací považuje Dracula za nehoráznost. Doslova píše:
„… už mám plné tesáky toho, že podřadní smrtelníci (už od dob toho šarlatána Stokera), pisálci a nádeníci literárního i filmového světa vydělávají hromady peněz na dílech, která bezostyšně tyjí z mé pověsti, charakteru i osobnosti.“
(Dracula, H. Originální upíří deníky. Praha: Mladá fronta 2012)
Nutno podotknout, že nejvíce Hraběti leží v žaludku Bram Stoker. O zášti vůči tomuto irskému spisovateli se přesvědčíte v knize několikrát a na pochybách vás nenechá Stokerův portrét vylepšený drobnou malůvkou.
Doufám, že jsem nevyvolala zdání, že povaha milovníka žilní tekutiny je zkažená. Nenechte se mýlit, prosím, má na http://www.kniha.cz/originalni-upiri-deniky/d-275104/kontě také záslužnější činy. Rozhodne se napsat knihu (obzvláště je nadšen myšlenkou erotického románu), uchvátí jej myšlenka prodeje „vín“ (nečekejte výběr z hroznů) přímo ze zámeckého sklepení. Podnikatelských nápadů má nespočet a je pravda, že ne každý mu vyjde.
Svazeček o sto pětašedesáti stranách je skvěle doplňován barevnými fotografiemi, ilustracemi a návody. Zajímá vás, jak dopadly Draculovy pokusy? Čtěte dál. Chcete vědět, jak sestavit rakev? Jak poznat pannu a panice či jaké filmy o sobě samém má Hrabě nejraději? Otáčejte stránky den po dni a nevynechejte jedinou řádku. Každá je psaná vlastní rukou autorovou. Jestliže bude mít čtenář zpočátku potíže s přečtením některých písmen, po chvilce stylu písma přivykne a snad mu bude dělat i problém vrátit se ke klasickému Times New Roman na počítači.
Má recenze se chýlí ke konci a já se ošívám nervozitou, aby ji Hrabě Vlad Dracula vyhodnotil pozitivně, nejhůře uspokojivě. Opravdu bych nerada přišla byť jen o jedinou kapku své drahocenné krve. I když na druhou stranu stát se Draculovou nevěstou, a získat tak nesmrtelnost? Lákává nabídka, ale přesto říkám: „Díky, nechci.“
Vám ostatním vřele Originální upíří deníky doporučuji, abyste poznali, co je skutečná kvalita a hlavně kdo je skutečným upírem. Nebo byste si přáli na krku dvě dírky? Ne? Tak pospěšte do knihkupectví!
Knihu Originální upíří deníky vydalo nakladatelství Mladá fronta