Tajemství básníkovy inspirace

• 

Recenze

Vytvořeno 7. 2. 2013 2:00

Autor: Petr Měrka

Kingsley Amis je autor, který mě neobyčejně překvapil, a to konkrétně svojí silou a intenzitou psaného projevu. Je břitkým cynikem a komentátorem doby, nemarní slovy, vyjadřuje se věcně a nebojí se být konkrétní, ačkoli jeho Manuál každodenního pijáka není kniha v pravém slova smyslu, nýbrž jde o kompilát sestavený z novinových sloupků, které vznikaly v rozmezí let 1971 až 1984.

Amis je nám důkazem, že básníkovi je alkohol inspirací, a to dokonce až takovou, že se pustí do sepisování praktických rad, návodů, receptů, jež se k němu vztahují. Holduje mu s mírou neztenčenou, bujarým veselím a s čirou nespoutaností, pročež se následující den, patrně někdy kolem poledne, probudí s hlavou devastovanou skličující bolestí, kdy i ten sebemenší hluk je nesnesitelným a nervy drásajícím randálem. Ano, od tématu Fyzická kocovina se dostaneme třeba i k takovému erudovanému rozboru pojmu, jenž je známý pro změnu jako Morální kocovina. Každý dospělý, vyjma notorických abstinentů, se s ní bezesporu důvěrně setkal a jistě ne jednou a také ne naposledy, ačkoli by si to bezesporu leckdo přál… Naštěstí čas dá na tuto sebezpytnou trapnost vždy úspěšně zapomenout.

Kingsley Amis je bezesporu svébytný spisovatel. Má vyhraněný názor, je skutečná osobnost a jeví se mi, že se velice nerad mýlí, ale kdo taky ano, že? Jeho text překypuje humorem, ale ne bezstarostným a hravým. Jde o velice reálný pohled na okolní svět, jehož jsme každý součástí i spolutvůrci. Je v něm patrna skepse, ale i moudrost. Poskytuje útěchu autorovi i nám.

Manuál každodenního pijáka má svižný styl, výborně se čte, protože se u něj prakticky nepřetržitě skvěle bavíte, ale nejen to, dozvíte se mnoho obohacujících informací!

Kupříkladu mě zaujalo konstatování, že pít teplé alkoholické nápoje, jako třeba svařák, ve větším množství se nevyplácí, a to z toho důvodu, neb se tekutina svojí teplotou musí napřed dostat na úroveň té tělesné a teprve pak dojde k uvolnění alkoholu, avšak o to ve větší intenzitě. Nebo takové bublinkové nápoje, ty pro změnu rychleji stoupají do hlavy. A vůbec, tato kniha je výtečný průvodce pro konání klasických koktejlových party na úrovni. Ovšem pokud současně disponujete dostatečným finančním základem ke koupi ne vždy levných, ale zato potřebných ingrediencí.

Amis je zásadový pán, a tak se někomu může jevit jako zapšklý staromilský morous. Ale v Manuálu každodenního pijáka je i postřehnutelná nostalgie po dávno uplynulých časech, kdy pivo bylo skutečně pivem a pub pubem bez výherních automatů, hamburgerů s hranolky, uřvaného rádia, z něhož se line děsuplný pop, a hlavně bez přítomnosti ženského pohlaví, tedy vyjma personálu.

Amis je takovým majákem směřujícím k tradici a dobrým mravům. K poctivosti a slušnosti. A musím se přiznat, že už nyní se těším na další knihu, kterou si od něho přečtu, neb jsem si jist, že budu číst o skutečném životě – byť vyfabulovaném autorovou fantazií – ale právě v oné sugestivnosti spočívá ono kouzlo, jímž není obdařen každý.

„Jakmile na vás začne doléhat ona nepopsatelná směs deprese, smutku (ty dva stavy nejsou totéž), úzkosti, sebezášti, pocitu selhání a strachu z budoucnosti, začněte si opakovat, že vás trýzní pouhá kocovina. Nemáte žádnou chorobu, netrpíte závažnějším poškozením mozku, v práci si nevedete tak špatně, vaše rodina a přátelé se nespřáhli, aby s vypětím všech sil drželi pod pokličkou jednotně sdílený názor, že jste míň než hovno u cesty. Nedospěli jste do bodu, kdy konečně život vidíte takový, jaký ve skutečnosti je, a kdy už nemá smysl brečet nad rozlitým mlékem. Pokud toto funguje, pokud jste schopni sami sebe přesvědčit, pak nemusíte dělat víc, než je naznačeno ve výrazně filosofickém: Ten, kdo skutečně věří, že má kocovinu, žádnou kocovinu nemá.
(AMIS, Kingsley. Manuál každodenního pijáka. Přel. I. Tichý a M. Jindra. Praha : Plus, 2012, s. 92.)

Knihu Manuál každodenního pijáka vydalo nakladatelství Plus