
Mnohem dříve, než kniha samotná, mi byla známá její stejnojmenná zfilmovaná podoba. Pokud dodám, že jako režisér se jejího ztvárnění ujal Jiří Menzel a „dirigoval“ při tom tři herecké veličiny jako Rudolf Hrušínský, Jakub Řehák a Vlastimil Brodský, přičemž první ztělesnil plovárenského mistra, druhý pak kněze a ten třetí majora, tak už mnohému bude zřejmé, že mám na mysli mimořádně vydařenou, a nebál bych se užít vysloveně výrazu geniální, prózu Rozmarné léto od Vladislava Vančury.
Už po prvních několika řádcích jsem seznal, že mě tato novela nadmíru mile překvapila. Jde hlavně o její květnatý barvitý jazyk, s nímž autor nakládá podobně dovedně jako kouzelník Arnoštek předvádí svá eskamotérská čísla.Dodejme, že jde o knihu mimořádně humornou, ačkoli z dnešního pohledu vyznívá užitý jazyk čtenáři jako archaický, nikterak neztrácí na své srozumitelnosti, pouze je v jistých výrazech a jejich spojeních poněkud neobvyklý. Nicméně je kouzelný a přesto jak je svazek útlý, má ke 100 stranám, tak se nedá číst závratnou rychlostí. Text si je nutno vychutnávat asi jako gurmánskou delikatesu, protože o ní v podstatě jde, byť v literární formě. A nepotěšíme tedy svůj žaludek s chuťovými buňkami, nýbrž osvěžíme příjemně svého ducha.
Čtení takovéhoto textu je totiž učiněným balzámem na ztrápenou duši a osvěžující relaxací po stresujícím dnu.
V Rozmarném létu stojí proti sobě dva zcela rozdílné mentální světy, a to sice mužský princip versus ten ženský. Jednomu vévodí filosofické disputace, tomu druhému náhlá vzplanutí srdce. Přitom navzájem na sebe pohlížejí s despektem, souběžně s tím se jeden bez druhého neobejdou, neb teprve společně tvoří harmonickou jednotu.
Rozmarné léto nepostrádá jistou magickou fantasknost, jež nám vypráví o přátelství, odvaze, stoickém klidu, ale opomenuta nezůstane samozřejmě ani ona již výše naznačená láska. Svým duchem mi neodbytně připomíná román Pláň Tortilla od Johna Steinbecka, ale snoubený s poetikou P. G. Wodehouse. Snad ani proto nikoho nepřekvapí četnost reedic tohoto oblíbeného titulu, který – dovolím si tvrdit – nikdy skutečně nezestárne a věřím, že na poli české, potažmo česko-slovenské, literatury, se jedná o naprostý skvost.
O výtvarnou stránku se postaral Vladimír Renčín, který nahradil původní ilustrace pocházející od Josefa Čapka. Dá se konstatovat, že se jedná o příjemný doprovod celé knihy, jejímuž obsahu sekunduje karikaturistickou zkratkou pojatými gagy.
„Tento způsob léta,“ děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným. Je chladno a můj dech, jakkoliv jsem nepozřel vody, je mrazivý. Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný, abychom pečovali o zdraví a o tělesnou čistotu?
Nuže, ať je podnebí příznivé čili nic, tyto věci nesnesou odkladu.“
Řka to, ujal se mistr řemene, svlékl svůj šat a dívaje se dolů do vody, jež zrcadlila jeho dlouhé zarostlé nohy, roubení bazénu a nebeskou báň, znamenal obraz obrácené nádoby, kterou kdosi neuměle postavil právě na okraj, a dodal:
„Ach, plovárna a tato číška jsou prázdny.“
(Vančura, V. Rozmarné léto. Jota: Brno, 2013. s. 9.)
Knihu Rozmarné léto vydalo nakladatelství Jota