Máte-li pocit, že jste nedokonalé matky...

• 

Recenze

Vytvořeno 19. 4. 2013 3:00

Autor: Pavla Huřťáková

... Přečtěte si knihu Tess Stimson Kdo miluje nejvíc a uleví se vám. Minimálně proto, že zjistíte, že nejste jediná. Vřele bych ji doporučovala i všem ženám, které se na mateřství teprve chystají, obzvlášť jsou-li jako hlavní hrdinka Clare přesvědčeny, že díky četbě příruček budou na všechno připravené. Život je totiž mnohem barvitější...

Kdo miluje nejvíc vypráví příběh Clare, jejího manžela a chůvy Jenny, dívky, o které se před porodem zapřísahala, že ji nikdy nebude potřebovat, že zvládne všechno sama. Ale osud ji několikrát zaskočil, poprvé ve chvíli, kdy jí řekli, že čeká dvojčátka. Podruhé, když děti, místo připravené a domluvené nadstandardní porodnice, porodila na londýnské ulici. Plánovala si, že s Poppy a Rowanem vydrží půl roku doma, kdy péči o svůj podnik, Království květin, přenechá zaměstnancům a sama bude jen lehce sledovat dění zpovzdálí. Málokdy vám ale vyjde přesně to, co si plánujete. Clare si chtě nechtě musí přiznat, že děti nezvládá, a proto najímá Jennu.

Střetnou se tím dvě naprosto odlišné životní úrovně, dva úplně cizí světy. Jejich rozdílnost můžeme vnímat především díky tomu, že Tess Stimson opět používá osvědčenou metodu vyprávění z pohledu více osob. Každou kapitolou nás provede  někdo jiný, proto se do příběhu dostáváme hlouběji, než je obvyklé, dozvídáme se netušené souvislosti a noříme se do zákrut, které nás na začátku příběhu, kdy všechno bylo zalité sluncem, ani nenapadly. Uvědomíme si, že Clařino manželství není tak šťastné, jak se jevilo, že Jenna není jen mladá povrchní dívka, kterou ve volných chvílích lákají pouze povyražení po klubech. A v neposlední řadě pochopíme, že i tak rozdílné osobnosti, jako jsou Clare a Jenna, se potřebují mnohem víc, než by si možná obě přály.

„Ne, to je v pohodě, nemusíš mi nic vysvětlovat.“ Vyskočí na nohy. „Tak jo. Zavolám do agentury a řeknu jim to. Mám u vás zůstat ještě výpovědní lhůtu nebo...“
„Já nechci, abys odešla,“ řeknu znovu. „Jenno, nebudu už potřebovat chůvu, to ale neznamená, že nebudu potřebovat tebe.“
Zatváří se nechápavě. Ani se jí nedivím.
(STIMSON, Tess. Kdo miluje nejvíc. Ostrava: Domino, 2013. s. 290.)

Knihu vřele doporučuji k přečtení nejen proto, že je skvěle napsaná, ale i pro to, že nastavuje zrcadlo dnešní době. Často se nám totiž stává, že máme nějaké představy – o lidech kolem nás, o životě, o lásce, o rodině. A když je něco naruší, býváme z toho zmatení a nešťastní. Máme pocit, že jsme zklamali. Měli bychom si, stejně jako Clare, uvědomit, že to, když je něco jinak, neznamená, že je to špatně. Není to ani horší, ani lepší. Je to zkrátka jiné. A ruku na srdce, opravdu chceme být všechny stejné? Dokonalé? Nebyl by pak svět trošičku nudný?

Knihu Kdo miluje nejvíc vydalo nakladatelství Domino