Pokračování pohledu do minulosti

• 

Recenze

Vytvořeno 2. 6. 2013 3:00

Autor: Pavla Huřťáková

Když jsem dokončila recenzi na knihu Co možná nevíte o životě našich předků, rozhodla jsem se, že si pohlídám její pokračování, protože by určitě stálo za to. Nemýlila jsem se. Kniha Stanislavy Jarolímkové Co ještě nevíte o životě našich předků si pozornost rozhodně zaslouží.

Druhý díl je na chlup stejně členěný jako první, dokonce i názvy kapitol jsou stejné, rozdíl tedy spočívá především v tom, že tato kniha rokem 1526 začíná a končí de facto rokem 1989. Což je jejím velkým přínosem. O středověku, raném novověku i první republice učí každá škola. Složitější to bývá s léty po roce 1948. Snad je to dáno tím, že ještě dnes většina učitelů dějepisu tuto dobu pamatuje a nechce o ní vykládat. Období po „vítězném únoru“ bývá jakýmsi tabu. Což je bohužel škoda, mnoho lidí zapomíná a mladí od nich nemohou získat historickou zkušenost.

Stanislava Jarolímková se však nevyhýbá žádnému tématu a období. Popisuje život na venkově, ve městě, vykresluje styl bydlení a rodinné vazby, které s tím byly nutně spojeny. Samozřejmě neopomíjí náboženství, protože to po celou dobu hrálo důležitou roli v životě každého. Poučí čtenáře o tom, kdy mohlo vzniknout jeho příjmení, kdy se začaly domy číslovat, kdy prvně děti dostaly klasické vysvědčení. Ale také se nám uleví, když si uvědomíme, jaký pokrok udělalo za ta století soudnictví a trestní právo, na pranýři by se nám za pomluvu asi stát nechtělo.

Na rozdělení jednotlivých kapitol je vidět vývoj lidské společnosti v mnoha ohledech. Čímž je vidět ale jakási sinusoida v lidském chování, člověk je nepoučitelný a vývoj nejde jenom kupředu. Někdy se i hodně vrací… Protože pokud jsme považovali raně novověké soudnictví za kruté, co budeme říkat na koncentrační tábory? Na smrt mnoha set tisíc lidí v plynu?

„Terezínem, který byl osvobozen 8. května 1945 pozdě odpoledne, prošlo více než 90 000 židovských vězňů. Z 15 000 dětí ve věku do patnácti let, které tu pobývaly, jich přežilo pouze sto! O naprosté nelidskosti strážců svědčí i to, že vyzývali kloučky a holčičky jdoucí nic netušíce na smrt do plynové komory, aby si s sebou vzali nějakou hračku.“
(JAROLÍMKOVÁ, Stanislava. Co ještě nevíte o životě našich předků. Praha: Motto, 2013. s. 195.)

Myslím si, že kniha je dobrým vodítkem jak pro učitele, tak pro rodiče, jakým způsobem by měla být mladším dětem podávána naše minulost. Naléhá i na to, že bychom jim nic neměli zamlčet. Historie je naší součástí, její odkaz si v sobě neseme každý, ať už dobrovolně, nebo nechtěně. O každé době bychom měli vědět alespoň základní fakta, protože bez nich nemůžeme vynášet soudy.

Kniha je opět podána se jmenným a věcným rejstříkem, obsahuje seznam použité literatury. To považuji u každého souborného díla za klíčové.

Vřele knihu doporučuji dětem i dospělým. Třeba těm, kteří neměli možnost si poslechnout o životě v letech 1948-1989, protože tu dobu prostě žili.

Knihu Co ještě nevíte o životě našich předků vydalo nakladatelství Motto