Špionáž, vražda, zrada a kouzelné prostředí londýnské opery 18. století

• 

Recenze

Vytvořeno 12. 7. 2013 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Imogen Robertsonová je mladá britská autorka, která debutovala svým historickým thrillerem Nástroje temnoty. V novince nakladatelství Jota – Anatomie vraždy – na tento thriller volně navazuje a vrací se k hlavním postavám Harriet Westermanové a Gabrielu Crowtherovi. Čtenář už je však nezastihne na anglickém venkově, nýbrž v Londýně, kam se musí uchýlit po těžkém zranění kapitána Westermana.

V úvodu se čtenář poprvé více seznamuje s Harrietiným manželem, Jamesem Westermanem, který je kapitánem lodi Splendour. Po těžké námořní bitvě se mu podaří zajmout posádku francouzské lodi, na které se plaví i špión prozpěvující si podivnou píseň. Než se mu však podaří totožnost špiona určit, dojde k nehodě a kapitán se ocitá v léčebně pro psychicky choré. Totožnost špióna dostane za úkol vypátrat Harriet s Crowtherem, aniž by původně tušili souvislosti.
   
Dvojice, známá díky svému předchozímu případu po celém Londýně, se znovu ocitá v centru dění. Pan Palmer od nich žádá, aby zjistili důvody smrti podivného pana Fitzravena, který nikdy neoplýval velkým hudebním talentem, ale přesto byl významnou osobností londýnské opery. Vyjednával totiž obchody s největšími hvězdami, a ty pak zval do Londýna. Ale šlo skutečně o kvalitní pěvce, nebo byl jeho úkol o něco složitější?
     
Harriet více než v prvním díle bojuje se svou ctí a s tím, že pátrání po vrahovi není právě vhodná činnost pro dámu. Zbývají totiž poslední dvě dekády do konce 18. století a společnost se na všechny přešlapy z vyšších tříd dívá velmi přísně. Autorka dokonale vystihuje atmosféru Londýna ponořeného v mlhách a sleduje nejen nejvyšší smetánku, jež se baví v londýnské opeře a na soukromých večírcích v luxusních zářících sídlech, ale také druhou stranu. Téměř nezávisle na tomto příběhu se totiž jako nit vinou životní peripetie malého sirotka Sama, jenž přespává po stodolách, a kartářky Jocasty, která se ho ujme. V kartách vidí varování, které končí skutečnou vraždou. Na vlastní pěst se spolu se Samem vydávají po stopách pachatelů, až je jejich cesta dovede na práh domu, ve kterém v Londýně pobývá Harriet.
   
Řekla bych, že přestože byl první díl historického románu vynikající, tento jej ještě v mnohém předčí. Autorka dokazuje skvělý vypravěčský talent, překrásné spojení slovních významů a zároveň dokáže udržet čtenářovu pozornost do poslední stránky. Toto není jen napínavý příběh na historickém pozadí, toto je kulturní zážitek, jaký se dnes v knihách nevidí. Posuďte sami:
   
„Do knihovny pronikaly zavřenými dveřmi tlumené zvuky běžných činností v domě, zvuky života bytosti zvané domácnost. Po chodbě šel uspěchaně kterýsi sluha. V patře se otevřely a zase zavřely dveře. Lady Thornleighová ještě před spaním cvičila na cembalo; jeho tichý zvuk se v malých kudrlinkách snášel po schodišti a sladce dozníval pod prahem."
(ROBERTSONOVÁ, Imogen. Anatomie vraždy. Brno: Jota, 2013. s. 201.)

Knihu Anatomie vraždy vydalo nakladatelství Jota