Uprostřed války

• 

Recenze

Vytvořeno 27. 10. 2013 2:00

Autor: Jiří Lojín

Jak se žije uprostřed vleklé války, to si my, Evropané, většinou nedokážeme ani představit. Částečně jsme se na konci dvacátého století poučili válkou v bývalé Jugoslávii, a přestože se  konflikt odehrával relativně blízko, dělila nás od něj bariéra televizních obrazovek. Izrael je dějištěm více či méně intenzivních a otevřených bojů stále, již od vyhlášení nezávislosti v roce 1948. Prakticky trvalý válečný stav se odráží ve všech oblastech života, a také v literatuře. U některých autorů v náznacích, u jiných výrazněji. Román mladé izraelské autorky Šani Boianjiu Věčný národ se strachy netřese zpracovává válku jako primární téma.

Hlavní hrdinky Jael, Lea a Avišag, kamarádky, které spolu vyrůstaly, narukují do armády. I v naší armádě jsou ženy, rozdíl je však podstatný. Pro ženy rukující do  české armády jde o splněný životní cíl, pro tři izraelská děvčata to znamená nepříjemnou povinnost, vynucenou společností. Dalším podstatným rozdílem je, že pro Jael, Leu a Avišag není armáda místo pro kariéru, jde pouze o dvouletou sužbu, po níž se musí zařadit do běžného života. Jejich služba ale nesnese srovnání s prezenční službou, kterou v minulosti absolvovali téměř všichni chlapci v československé socialistické armádě. I když dívky nejsou nasazeny do skutečných bojů, služba na hraničních přechodech nebo kontrolních stanovištích se bojovému nasazení podobá. Nikdo neví, kdy bude jeho život ohrožen sebevražedným atentátníkem nebo Arabem, jehož zoufalé životní podmínku vyústí v agresi.

Extrémní napětí a pocit ohrožení má na psychiku dívek nevratný vliv a to je jádro výpovědi Šani Boianjiu vycházející z její vlastní životní zkušenost.

Koncepce románu je velmi složitá, často se měnící dějové linky jsou kombinovány se střídavou ich a er formou. Pro českého čtenáře představují určitou komplikaci i nezvykle znějící jména. Vyprávění je v některých místech velmi expresivní, což sice výborně přiblíží pocity postav, ale na úkor srozumitelnosti. Čtenáři chápání některých okamžiků komplikuje i židovská mentalita. Šani Boianjiu ale nenapsala knihu, která by si dala za úkol židovský způsob vnímání světa vysvětlovat, její kniha z něj vychází, autorka ho má v sobě pevně zakotvený.

Přestože kniha Věčný národ se strachy netřese vychází z naprosto jiných kulturních tradic, objevují se v ní podobná témata jako v evropském či americkém umění, zejména v literatuře a filmu. Najdeme téma použité v Trierově Melancholii, v Nabokovově povídce Zde mluvíme rusky, použité i v knize Jiřího Kratochvila Slib. Šani Boianjiu je neopisuje ani necituje, jde o pouhou podobnost způsobenou shodou v motivaci postav.

Psychická devastace způsobená službou v armádě a militantní politikou židovského státu, která má vliv na celou společnost, se vyhrocuje ve scéně, kdy všechny tři dívky společně pobývají na základně. Odehrává se v době, kdy už jsou v civilu a mezi ostatními mladými dívkami si připadají staré, přestože věkový rozdíl je objektivně zanedbatelný. V tomto případě nezbývá než říct, že stáří závisí na zkušenostech. Zmíněná scéna je velmi specifická a její význam není jednoduché rozklíčovat. Jednou z možností, a já netvrdím že je jedinou správnou, je srovnání s podobnými scénami filmu Četa Olivera Stonea. Situaci hlavních hrdinek románu lze vnímat podobně, jako situaci účastníků války ve Vietnamu. Ani oni nerukovali dobrovolně, byli vystaveni extrémnímu psychickému tlaku a po návratu se někdy nedokázali začlenit zpět do života. Hrdinové Čety i knihy Věčný národ se strachy netřese se ocitají mimo realitu, reagují a jednají jinak, než by se od nich očekávalo.

Román Šani Boianjiu zavádí čtenáře do mnoha neznámých prostředí. Samozřejmě, pokud mám na mysli čtenáře českého. Válka, nepřetržitý strach z útoků, bezprostřední přítomnost násilné smrti je jen jedna stránka pro nás cizího světa. Další je židovský způsob myšlení, formovaný životem ve všech koutech světa a častým pronásledováním. A pro čtenáře – muže v románu existuje ještě jedno nezvyklé zákoutí, a to ženská duše. Kombinace všech faktorů z knihy dělá přitažlivé dílo vonící exotikou, z něhož nám sice stále cosi uniká, ale co nedokážeme pochopit rozumem, to jsme schopni vnímat citem.

Knihu Věčný národ se strachy netřese vydalo nakladatelství Jota