3+?=2

• 

Recenze

Vytvořeno 11. 11. 2013 2:00

Autor: Štěpán Cháb

Škola, jaký to neblahý zážitek. Člověka tam krouhali a krouhali, až z něj zbylo jen torzo, fragment, pozůstatek, nad který není třeba ani zaplakat. Ale v některých, a jsou i tací mezi námi, nadšení pro věc zlomit nedokázali. Třebas matematici. Ian Stewart, profesionální to matematik, si vedl během svého profesního života sešitky s matematickými zajímavostmi. Střádal, střádal natolik, až mu nastřádané objemem vydalo na knihu, kterou s nadšením matematika nazval Kabinet matematických kuriozit profesora Stewarta.

Vrhněme se tedy do výpočtů, které mají tu moc dělit sušenku skutečně rovným dílem.

Proč přešlo kuře Möbiovu pásku?
Aby se dostalo na stejnou stranu.
(STEWART, Ian. Kabinet matematických kuriozit profesora Stewarta. překl. L. Pick. Praha: Dokořán, Argo, 2013. s. 120.)


Ian Stewart do knihy vlepil obsáhlou směs matematických vtipů, nerovnic a rovnic, pouček, které nelze najít v učebnicích, sem tam se pověnoval nějakému matematikovi historie, který měl co říct, jen k tomu používal pro zbytek lidstva nesrozumitelný jazyk matematiky, pohrál si se čtenářem vyprávěním slovních úloh.

Jestliže pět psů vyhrabe pět děr za pět dní, jak dlouho bude trvat deseti psům vyhrabat deset děr?
((STEWART, Ian. Kabinet matematických kuriozit profesora Stewarta. překl. L. Pick. Praha: Dokořán, Argo, 2013. s. 120.)

Ian Stewart elegantně sklouzává i k logice a fyzice, jeho úmyslem nebylo sepsat knihu, jen si sem tam učinil zápisek do svého sešitu se zajímavostmi, které se matematikově duši líbí, které jej dokážou naplnit výbornou náladou.

Žádný kocour v tvídovém obleku není nespolečenský.
Žádný bezocasý kocour by si nehrál s gorilou.
Kocouři s fousky nosí zásadně jediné tvídové obleky.
Žádný společenský kocour nemůže mít tupé drápky.
Žádný kocour nemá ocas, nemá-li zároveň fousky.
Tudíž:
Žádný kocour s tupými drápky by si nehrál s gorilou.
Je tento závěr logicky správný?
(STEWART, Ian. Kabinet matematických kuriozit profesora Stewarta. překl. L. Pick. Praha: Dokořán, Argo, 2013. s. 46.) (A výsledek se dovíte v knize samotné.)

Z pohledu laika je matematik druh člověka, který má prazvláštní choutky, u táboráků se pokouší společnost bavit nerovnicemi a při pohledu na nepřímou úměrnost ho chytá záchvat omladnic. Matematik dle laika nevylučuje, ale odmocňuje, při příjmu potravy samozřejmě umocňuje. Kniha Iana Stewarta jistě nesmírně pobaví a nadchne právě matematiky, je plná vědění, o kterém se příliš neví. A laik? Ten bude jednu polovinu knihy lámat vzteky tužky, protože výsledky budou zcela jiné, ale druhou polovinou se pročte s nadšením, protože informace, které stevard Stewart předkládá na servírovacím stolku, jsou někdy třeskutě vtipné i pro člověka matematikou prakticky nedotknutého.

V knize se, mimojiné, dovíte i to, proč není udělována Nobelova cena matematikům. Prý za to může Nobelova žena, která si s jedním povyrazila, a to i přes skutečnost, že Nobel nebyl ženat. Povyskočila si s matematikem tedy Nobelova milenka? Je to možné. Ian Stewart ovšem vidí řešení zcela jinde. Knihu čtenář rád odloží, protože se mu pokusí několikrát zavařit mozek, ale rád se k ní opět vrátí, protože mu to prostě nedá. 

Podívejte se už jen na lákavé pousmání v anotaci knihy:

Věta: Všechna čísla jsou zajímavá.
Důkaz: Předpokládejme pro spor, že tvrzení věty neplatí. Pak existuje nejmenší nezajímavé číslo. Avšak tím, že je nejmenším číslem s jistou vlastností, se stává speciálním číslem, a tedy je zajímavé. Dostáváme spor, a věta tedy platí.
(STEWART, Ian. Kabinet matematických kuriozit profesora Stewarta. překl. L. Pick. Praha: Dokořán, Argo, 2013. anotace.)

No není to zajímavé?

Knihu Kabinet matematických kuriozit profesora Stewarta vydala nakladatelství Dokořán a Argo