
Jocelyne Guerbettová je obyčejná žena, která žije v malém městě Arrasu, kde vlastní galanterii. Svou práci má nade všechno ráda, ale přesto často přemýšlí nad věcmi, po nichž toužila a nemá je, nad sny, jež se jí nikdy nesplnily. I když není manžel Jocelyn žádný princ na bílém koni, je ráda, že ho má. Pak ale vyhraje v loterii a její svět se rázem změní.
Autor ve své knize Seznam mých přání vystihl dokonale pocity ženy, jež už ve svém životě zažila mnoho dobrého, ale hlavně zlého, a nepřeje si nic jiného než žít dál spokojeně svůj život. Ve chvíli, kdy Jocelyne vyhraje v loterii přes osmnáct milionů, se rozhodně necítí šťastně. Nezažívá závratnou radost, kterou si představují její dvě kamarádky ve chvíli, kdyby konečně vyhrály ony. Jocelyne naopak začne přemýšlet nad tím, zda jí peníze opravdu přinesou spokojenost, nebo s nimi přijdou problémy. Opravdu se s manželem snáz přenesou přes smrt dcery, když budou obklopeni luxusem? Jocelyne je přesvědčená o tom, že peníze rozbijí už tak křehký vztah mezi ní a Joem, a tak se rozhodne mu o výhře neříct. V hlavě si ale sepisuje seznamy, co by si za ně mohla pořídit, i přestože ví, že si ty věci nikdy nekoupí, protože ona je ke štěstí nepotřebuje.
Velice jsem na díle ocenila autorovo vyjadřování, které je strohé a jednoduché, autor nevyužívá popisné pasáže, což ale ničemu nevadí. Naopak, člověk může číst mezi řádky a zároveň vnímat sdělení, které je v těch jednoduchých větách obsaženo.
Grégorie Delacourt je především vlastníkem reklamní agentury, rozhodl se ale, že chce napsat něco delšího než reklamní slogan, a tak vydal v roce 2011 autobiografický román Rodinný spisovatel, za nějž získal několik ocenění. Seznam mých přání je jeho druhým počinem a taktéž úspěšným. Ve Francii se ho prodalo přes 200 000 výtisků a byl přeložen do osmnácti jazyků.
Hlavními hrdiny jsou tedy Jo a Jo, kteří se snaží nalézt rovnováhu po strašné rodinné tragédii. I když mají mnoho společného, zdá se, že jejich cesty jsou už neslučitelné. Jocelyne je spokojená ve svém malém království, kde může pomáhat svým zákaznicím, a nemyslet tak na své problémy. Jocelyn je po smrti dcery nejdříve rozzuřený na osud a pak už jen netečný. Také on neustále spřádá plány, co by si koupil, kdyby vyhrál. V jeho snech se objevují luxusní auta, drahé šperky a obrovská televize. Bohužel ale nevidí, že jeho manželka je šťastná jen za to, že jsou spolu a že nepotřebuje nic dalšího.
Příběh, jenž Grégoire Delacourt vypráví je až mrazivě pravdivý, i když je kniha poměrně krátká – má necelých sto padesát stran, autor jejím prostřednictvím dokázal sdělit opravdu mnoho. Většina lidí se neustále honí za penězi a hledají něco, co potřebují, něco, bez čeho nemohou být šťastní. Ve chvíli, kdy hlavní hrdinka vyhraje tak velkou sumu peněz, začne každý čtenář přemýšlet o tom, co by si koupil on, kdyby byl v její kůži. Ale čím víc času tráví s Jocelyne, tím víc musí cítit to, co cítí ona – peníze člověku nevrátí mrtvou dceru, nespojí rozbité manželství, nepřinesou člověku zhola nic. Pokud chce být člověk šťastný, nemusí jich vlastnit moc.
A o tom je dle mého názoru celá kniha. Autor chce čtenáře přimět, aby se v dnešní komerční době zastavili a zamysleli nad tím, co je v životě důležité. Člověk přeci nemusí být bohatý, aby byl šťastný. Podstatné je přeci mít střechu nad hlavou, být zdravý a mít koho milovat. Nic víc, nic míň. Nemá autor pravdu?!
„Hluk, který dělá Jo, mě vždycky překvapí. Hedvábí mého snění se přetrhne. Rychle se obléknu. Jas mé kůže skryje stín. Vím o vzácné kráse ukryté pod oblečením. Jo jí ale nikdy nevidí.
Jednou mi řekl, že jsem krásná. Je to už víc než dvacet let a mně bylo něco málo přes dvacet. Byla jsem hezky oblečená, v modrých šatech se zlatým páskem, vypadaly jako od Diora. Chtěl se se mnou vyspat. Za jeho kompliment mohly ty pěkné šaty.
Tak vidíte, pořád si lžeme.
Protože láska by pravdu neunesla.“
(DELACOURT, Grégoire. Seznam mých přání. Vyd. 1. Praha: Host, 2013. S. 13. ISBN 978-80-7294-871-0.)
Knihu Seznam mých přání vydalo nakladatelství Host