Na Smrt se nevolá

• 

Recenze

Vytvořeno 23. 1. 2014 2:00

Autor: Jiří Lojín

Představa smrti není příliš lákavá, lidé na ni nemyslí příliš rádi a většinou si ani nepřipouštějí, že se jich také týká. V kontrastu s tím, jak tyto myšlenky odmítáme, považujeme smrt za velmi vděčné téma v umění. Vzrušují nás věci, kterých se bojíme. Skon je i hlavním tématem knihy Antonína Šlechty Sedm pádů Smrti.

 

Koncepce povídkové knihy Antonína Šlechty je deklarovaná už samotným názvem. Jde o sedm povídek, spojených naznačeným tématem, situovaných do autorova bydliště. Všechny se odehrávají v královéhradeckém kraji v okolí Úpice. Povídky předchází poměrně rozsáhlý úvod, v němž autor navozuje atmosféru, jež bude čtenáře provázet po celou dobu četby. Pročíst se úvodem není zcela jednoduché, je plný úvah o vyprávění příběhů. Naštěstí však není bezpodmínečně nutné ho číst detailně, a pokud jste nedočkaví, je možné pustit se rovnou do povídek. Autor ale riskuje tím, jak pokouší čtenářovu trpělivost.

Poté, co úspěšně projdeme či neprojdeme úvodem, dostaneme se k povídce Mince, prvnímu pádu Smrti. Seznámí nás s panem Václavíkem, prvním hrdinou knihy. Spokojeného a vyrovnaného muže náhle zasáhne zpráva, po níž se mu zhroutí celý jeho dosavadní život. Zde jde autor znovu do značného rizika – pochopit, o jakou zprávu jde je téměř nemožné, přestože indicií je v povídce víc než dost, včetně zdánlivě nesouvisejícího vyslechnutého hospodského monologu o muslimských atentátnících.

Povídka Jasmín je druhým pádem, v němž nám autor představuje Vendelína Pokorného. Jeho příběh je zcela běžný. Manželka, která sňatek s ním brala zřejmě jen jako jakousi přestupnou stanici, náhle odejde a s ní zmizí i celý obsah rodinného konta. Pan Louda z třetí povídky Zrcadlení reálně uvažuje o sebevraždě. V jeho hlavě se mísí výjevy rodinné tragédie a obrazy pouti, probíhající na náměstí a beroucí na sebe nejrůznější personifikované podoby.

Šlechtovi hrdinové mají svá občanská jména, autor jim však často říká jejich přezdívkami, které jsou s nimi tak sžité, že se často ani neví, jak a kdy k nim přišli. Povídka Osud také jednoho takového má, říkají mu Chlorki. Muž, prožívající krizi poté, co dostane výpověď z práce, propadne v letním odpoledni u rybníka patologické upovídanosti. To vyvolává ve vypravěči sekundární úvahy o předurčenosti životního údělu.

Pátým pádem oslovujeme a také voláme. Přivolávat smrt by bylo rouhání, ba i oslovovat bychom ji měli uctivě a hlavně potichu. Proto se pátá povídka sbírky Antonína Šlechty jmenuje Tichounce a má pouhých pět řádků.

V příběhu pana Konoupka z povídky Trest se odráží bezprostřední blízkost hrozby pomalého umírání. Nemá odvahu sdělit manželce verdikt lékařů, jako kdyby ho smrt mohla dostihnout až v okamžiku, kdy její přítomnost veřejně přizná. V této povídce se teprve začíná naplno projevovat autorem zamýšlená koncepce knihy. Jednotlivé části zapadají do sebe a v nepatrných náznacích se dozvídáme detaily dosud nevyřčené v povídkách předchozích. Kniha, zprvu se tvářící jako povídková, se začíná jevit jako provázaná, a to nejen morbidním motivem smrti. V Trestu nabírají na síle i představy o životě, zabalené do alegorického hávu a pohybující se na hranici metafyzických idejí.

Ve stejném duchu následuje i povídka Dopis. Zatímco je pan Konoupek zaskočen tím, že se náhle smrt týká i jeho, musí se vyrovnat i s náhlou smrtí svého přítele Róznkrojce. Róznkrojc je příkladem člověka, který se dokázal vyrovnat se svým životem a nakonec i se svou smrtí.

Povídka Dopis, nejrozsáhlejší z celé sbírky, naplno rekapituluje předchozí texty, znovu se dívá na všechny postavy, tentokrát z jiných úhlů.

Kniha Sedm pádů smrti je doplněna reprodukcemi pláten Jana Eipla. Černobílé přetisky na papíru přírodního zabarvení nemohou samozřejmě vyznít zdaleka tak jako barevné na křídovém podkladu. Chápu však ekonomické hledisko. Autorův styl je rozmáchlý, demlovsky zadumaný a nevyhýbá se téměř mystickým úvahám. V bohatě košatých odbočkách se občas ztrácí dějová linka. Kniha potěší zejména trpělivé čtenáře, kteří rádi vychutnávají složitě koncipované věty, nepožadují dynamický děj a nikam nespěchají.

 

Knihu Sedm pádů smrti vydalo nakladatelství Antonín Šlechta