„Tak on se nám chudák posral...“ aneb Zdeněk Svěrák po třetí

• 

Recenze

Vytvořeno 6. 1. 2014 2:00

Autor: Štěpán Ledvinka

Vzpomínky na dětství patří téměř vždy k těm nejkrásnějším. Dětství, to je (alespoň pro mě) vůně nedělního oběda, syčící a bublající kuchyně, maminčina zástěra, klukovská parta, rošťárny a následné tresty (samozřejmě nespravedlivé: dyť já ten gramofon dědovi nerozbil, já ho vopravoval), dědečkovo kutění v dílně a vyprávění o dávných dobách a babiččiny pohádky na dobrou noc (i vy holomci, je vám skoro patnáct a já vám mám číst vo Mikešovi?). Většinou se k těmto vzpomínkám velmi rádi vracíme, i když pochází například z dob protektorátu.

A právě o takových vzpomínkách je i nová povídková kniha Zdeňka Svěráka Po strništi bos. Představovat tohoto umělce je stejné jako ono pověstné nošení dříví do lesa. Tedy alespoň pár větviček: Zdeněk Svěrák se narodil 28. března 1936 a asi proto, že se narodil ve stejný den jako Jan Amos Komenský, se stal učitelem. Po krátkém učitelském působení pracoval jako rozhlasový redaktor. Se svými kamarády založil Divadlo Járy Cimrmana, ve kterém působí již přes 45 let jako spoluautor divadelních scénářů a herec. Krom divadelních scénářů píše i scénáře filmové, texty dětských písniček s Jaroslavem Uhlířem a v neposlední řadě vystupuje jako spisovatel povídkových knih.

Kniha Po strništi bos je v pořadí třetí povídkovou knihou Zdeňka Svěráka. V této útlé knížce o devadesáti dvou stranách autor zachycuje své vzpomínky na dětství, ale jak sám autor upozorňuje, nejde o autobiografii. Autobiografické prvky se prolínají s literární invencí. Tím autor dráždí a podněcuje čtenářovu fantazii. Čtenáři z řad fandů Zdeňka Svěráka v textech budou poznávat příběhy, které se objevily v autorových scénářích, např. v Obecné škole. Spojovací linkou všech povídek je malý Eda Souček a jeho rodiče.

Jednotlivé povídky jsou psány převážně jednoduchými větami, které krásně vyvolávají zdání a pocit, že jednotlivé příběhy vypráví malý kluk a zároveň dodávají ději spád. Tomuto účelu autor také uzpůsobuje i myšlenkové procesy a slovník.

Jednotlivé povídky představují množinu příběhů malého Edy a lidí v jeho okolí od začátku Protektorátu Čechy a Morava do osvobození Československa. V povídkách se tak dozvíme o stěhování z Prahy na venkov, venkovské partě, kradení cukru, příběhy z rodinného okruhu, vztahu k dívkám, setkání s vojáky a kniha končí stěhováním zpět do Prahy.

Stejně jako u předchozích povídkových knih Zdeňka Svěráka jsou texty doprovázeny ilustracemi Jaroslava Weigela.

Sám za sebe tuto povídkovou knihu považuji za nejlepší ze všech tří dosud vydaných povídkových knih Zdeňka Svěráka.

Domnívám se, že tato kniha ani mé doporučení nepotřebuje, ale i tak vám ji vřele doporučuji. Dostanete do rukou velmi příjemné, moudré čtení.

Knihu Po strništi bos vydalo nakladatelství Fragment