
Taky míváte pocit, že život, který žijete, není tím, který byste chtěli žít? Že všechno, co máte, je k ničemu, protože to, po čem toužíte nejvíc, mít nemůžete? A dá se s tou šílenou touhou, která vás bičuje, dělat něco jiného než jí podlehnout? Hrdinka nového románu Tess Stimson Co je tvoje, je i moje, Grace, je přesvědčena, že nikoli.
Jistě jste si všimli, že jsem nezvolila spojení „hlavní hrdinka“. Je to zcela záměrné, neboť v knize Co je tvoje, je i moje jsou hrdinky tři Grace, Susanna a Catherine. Grace a Susanna jsou sestry, ale těžko byste hledali rozdílnější bytosti. Grace se vždy chovala, jak se patřilo, studovala na Oxfordu, vybudovala si slušné profesní zázemí a vdala se za hodného muže, který ji zbožňuje. Zdálo by se, že má všechno. Ale zdání často klame.
Oproti tomu Susanna byla od mala problematická. V dětství často nemocná, opečovávaná matkou a přehlížená otcem, začala proti všemu a všem revoltovat. V devatenácti prvně otěhotněla, tři roky nato znovu, ale nebyla schopná se o děti starat. Selhala. Snad i proto odjela do Ameriky, kde zmizela na dlouhých pět let. Teď však nastal čas se vrátit. Ale to je trochu poetické, protože ona se vrátit musí.
Grace jí nedá jinou možnost, když jejich matka těžce onemocní. A Susanna toho, jak je jejím zvykem, využije, protože jí právě vypršelo vízum a dříve či později by ji do Anglie stejně deportovali. Nemá kde bydlet, tak se nastěhuje k sestře. Původně si myslí, že to bude jen na pár týdnů, ale pak vymyslí důmyslný plán, jak si střechu nad hlavou udržet. A Grace souhlasí. Susanna má totiž něco, co ona nikdy mít nemůže.
„Na štěrku před domem zakřupou pneumatiky a o chvilku později se zaklapnou dveře auta. Zhluboka se nadechnu a vyšťárám svůj nejzářivější úsměv. Mám na to jen jeden pokus, tak ať to klapne. Řekla bych, že Grace přesvědčím celkem snadno, zato s Tomem bude daleko větší dřina. Jde o jeden z mála případů, kdy nemůžu k přesvědčování použít sex, což je pro mě dost novinka. Pokud se mi podaří přesvědčit Grace, budu v suchu.
Když vidím, jak si Grace drží nad hlavou koženou kabelu a utíká před deštěm, otevřu kuchyňské dveře a galantně jí je podržím. V patách jí jde zjevně unavený Tom. Předpokládám, že se mu cestou domů snažila zase vymluvit díru do hlavy. Nejspíš kvůli mně. Jako obvykle.“
(STIMSON, Tess. Co je tvoje, je i moje. Vyd. 1. Ostrava, 2013, 263 s. ISBN 978-80-7303-902-8. Str. 68-69.)
Catherine je z jejich obchodu zděšená. Jak se její dcery mohly dohodnout na něčem tak naprosto šíleném. A může jim v tom zabránit, když je ve stavu bytí a nebytí?
Tess Stimson ve své knize opět bravurně pracuje s různými vypravěčskými rovinami, kdy Grace a Susanna vykreslují celkový obraz situací optikou té druhé. To vše je podtrhnuto vyprávěním Catherine, která vnáší světlo do prázdných míst a dotváří tak celou mozaiku příběhu. Musím však přiznat, že mi její postava přijde dost prvoplánová. Chápu, proč ji do svého příběhu zařadila. Nechápu však, proč z její postavy udělala ducha pohybujícího se v meziprostoru. Připadá mi, jako by chtěla vytvořit scény z hollywoodského filmu. Matka upadla do komatu, bdí nad svými dětmi a probouzí se v okamžiku, kdy ji nejvíce potřebují…
Nedá se říci, že by mě kniha zklamala, to u Stimsonové nepřipadá v úvahu. Píše dobře a otevírá témata, která jsou v dnešní době aktuální. Řemeslo ovládá výtečně. Její knihy nikdy nejsou tuctovým čtením, které by nudilo. Možná proto, že jsem zvyklá na její “vyšší standard“, jsem od ní tentokrát čekala víc, než jsem dostala. Přesto se domnívám, že román Co je tvoje, je i moje si pozornost určitě zaslouží a své místo v knihovnách českých čtenářů nepochybně má a mít bude.
Knihu Co je tvoje, je i moje vydalo nakladatelství Domino