Co byste dělali s třetinou dne navíc?

• 

Recenze

Vytvořeno 14. 2. 2014 2:00

Autor: Jiří Lojín

Japonský spisovatel Haruki Murakami již u českých čtenářů zdomácněl a jeho příznivci se právem těší na každou jeho knihu. Po vydání velmi rozsáhlého textu 1Q84, celkem obnášejícího více než tisíc dvě stě stran, se nečekaně objevila knižně vydaná samostatná povídka Spánek. Jejím překladatelem je – jak jinak – opět Tomáš Jurkovič.

 

Anotace zhruba shrnuje její děj, hlavní hrdinka, která nemá v povídce jméno, již sedmnáct dní nespí, posléze se dostává do světa, v němž přestávají platit běžná pravidla. Stručný obsah slibuje mysteriózní text, což ostatně není u Murakamiho nikterak nezvyklé. Čtenář otevírající Spánek ale musí mít na paměti, že Murakami dokáže překvapit a jeho knihy se často vymykají jednoduchým charakteristikám.

Český čtenář Murakamiho vnímá spíše jako autora románů, s jeho povídkami se setkal výjimečně, třeba v knize Po otřesech, i když tyto povídky jsou svázány jednotícím prvkem do většího celku, proto nejsou nejlepší charakteristickou ukázkou Murakamiho – povídkáře. S trochou nadsázky by se dalo říct, že máme vzácnou příležitost seznámit se s kratší formou textu slavného japonského autora. Povídka Spánek je staršího data, vyšla ve sbírce TV pīpuru no gyakushū (anglický překlad TV People) již v roce 1989. V té době však měl Murakami na kontě taková díla, jako Norské dřevo nebo Konec světa & Hard-boiled Wonderland.

Spánek není možné jednoznačně interpretovat. Autor sice zpočátku představuje svou hrdinku jako ženu, která má s nespavostí své zkušenosti, a když probdí první noc, začne si vést deník. Povídka ovšem nemá deníkovou formu, tato zmínka se tak jeví jako samoúčelná. Jde pouze o běžné vyprávění v ich formě. Zvláštní forma nespavosti přinese mladé Japonce nečekaný dar – třetinu dne navíc. Co byste dělali, kdybyste měli náhle celou třetinu dne navíc, osm hodin, které normálně prospíte? Nad takovou myšlenkou se při čtení Spánku může čtenář zamyslet. Murakamiho hrdinka čte Annu Kareninu, dokonce třikrát za sebou. Autorova orientace na světovou kulturu, objevující se i v jeho jiných dílech, způsobí, že nesáhne po japonském románu, ale klasickém ruském. Stejně tak můžeme rozpoznat Murakamiho zálibu v klasické evropské hudbě, hlavní hrdinka i její manžel dávají přednost Mozartovi a Haydnovi před japonsky zpívaným populárem.

V čem tkví avizovaný svět, v němž neplatí běžná pravidla, do kterého se hrdinka dostává? Pokud by čtenáře na tuto skutečnost neupozornila anotace, asi by si toho v povídce ani nevšiml. Přesto je v něm několik nezvyklých detailů, které ovšem mohou svádět k nadinterpretaci. Murakamiho hrdinka může být obětí souhry náhod, nebo může prostě jen prožívat zvláštní sen ve spánku, který si neuvědomuje. Život nerespektuje Čechovovy scénické zásady, z pušky, objevující se v prvním jednání na scéně, se obvykle nevystřelí. Ve snu se to stát může. V Murakamiho povídce jsou ale zmínky o nestartujícím autě a policistově varování důsledně využity. Z tohoto úhlu pohledu jsou zajímavé i ilustrace, na nichž se objevují můry. Evokují noční můry, ty se však objevují výhradně ve spánku.

Ilustrace německé umělkyně vytvářejí z vydání povídky literární skvost. Nakladatelství Odeon výtvarnou stránku plně respektovalo a vytisklo knihu na kvalitním papíru o vysoké gramáži. Kombinace bílé, černé a šedostříbrné u grafik Kat Menschik působí velmi zajímavě a vhodně doplňuje vyprávění Haruki Murakamiho.

Povídka Spánek je zajímavým náhledem do Murakamiho tvorby. Seznamuje čtenáře s kratší formou jeho textů, které jsme zatím neměli příležitost číst často. Autor zvolil fascinující téma spánku a snů, ve svých úvahách se dotkl i smrti a častých představ spojitosti mezi smrtí a spánkem. Kniha je hodnotná i z hlediska výtvarného a požitek z jejího čtení se tedy neomezuje pouze na krásu slova a myšlenek. Spánek patří mezi ty knihy, které je příjemné držet v ruce a listovat jimi.

Knihu Spánek vydalo nakladatelství Odeon