Zpověď mistra literatury

• 

Recenze

Vytvořeno 8. 2. 2014 2:00

Autor: Radovan Kolbaba

Umberto Eco. Jen málokterému milovníku literatury toto jméno nic neřekne. Italský filozof, literární vědec i spisovatel sice začal psát romány až před padesátkou, ale se svými díly se zařadil mezi nejuznávanější světové autory. Již jeho prvotina – Jméno růže – dosáhla věhlasu po celém světě. Přesto, nebo možná právě proto, pojmenoval svoji poslední knihu nečekaně Zpověď mladého romanopisce.

Stačí trochu vědět o autorovi knihy a každému je jasné, jak zavádějící tento název je. Málokdo by Eca, narozeného roku 1932 a vydávajícího romány od roku 1980, nazval mladým. Stejně tak je Umberto Eco mnohem více než jen romanopiscem, což dokazuje snad na každé straně svojí poslední knihy.

Zpověď je souborem čtyř přednášek zabývajících se tvůrčím psaním v jeho různých formách.

První z nich, nazývající se Psaní zleva doprava, se nejvíce blíží tomu, co od knihy patrně očekává většina jejích čtenářů. Dává nahlédnout pod pokličku tvůrčího procesu v podání Umberta Eca. Autor popisuje, jak se vlastně dostal k psaní svého prvního románu, přestože jako akademik dlouho neměl žádné podobné ambice. Ukazuje též, jak důkladně shromažďuje materiály a jak si láme hlavu i nad detaily, které čtenářům mohou přijít zcela nepodstatné.

Druhá kapitola Autor, text a interpreti se blíží spíše literárně teoretické stati, namísto prostého popisu spisovatelské práce. Eco se v ní zamýšlí nad různými interpretacemi psaného díla, pojmenováváním knih i postav či nevědomou inspirací. K rozboru přidává příklady z vlastních děl a zkušenosti se čtenáři a jejich všetečnými dotazy.

Pár poznámek o fiktivních postavách probírá skutečnost, že osudy neexistujících osob na nás často zapůsobí mnohem hlouběji než skutečnost. Srovnává zde také pravdu fiktivního díla i historické skutečnosti, přičemž ukazuje, že paradoxně často zpochybníme spíše výsledky historického bádání, zatímco tvrzení o neskutečných osobách a dějích považujeme za nezpochybnitelné. Eco se v této kapitole naplno projevuje spíše jako literární vědec než „obyčejný“ spisovatel, což je patrné i z názvů podkapitol Epistemologická funkce fikčních výroků, či Fiktivní postavy jako sémiotické objekty.

Poslední přednáškou jsou Mé seznamy, v níž Eco dává najevo svoji oblibu seznamů. Ukazuje, jak je lze třídit, proč vznikají a především příklady, vlastní i cizí.

Zpověď mladého romanopisce je jednoznačně kniha pro všechny, kteří mají rádi tvorbu Umberta Eca a nebojí se trochu zabrousit do vod literární vědy.

Knihu Zpověď mladého romanopisce vydalo nakladatelství Argo