Z otroka otrokářem

• 

Recenze

Vytvořeno 13. 2. 2014 2:00

Autor: Lenka Martinková

Přesně takové sousto si ukousl Roman Bureš, když se rozhodl zpracovat příběh legionáře Tita v románu s příznačným názvem Legionář. Kniha vyšla v nakladatelství Alpress v říjnu loňského roku. Vítejte v bouřlivých dobách po bitvě v Teutoburském lese!

Jak známo z hodin dějepisu, ve zmíněné bitvě, která proběhla mezi Římany a Germány, zvítězili barbaři. Velitel Varus přišel o všechny své legie, s nimiž mezi germánské kmeny vytáhl, nepřátelé měli naopak mrtvých a zraněných jen nepatrné množství. Tuto událost Bureš používá jako hlavní motiv, ke kterému se poměrně pravidelně vrací. Jedním z mála přeživších Římanů je Titus, který se shodou okolností jako otrok/válečný zajatec dostane do rukou vysoce postavené Germánce Marse.

V tuto chvíli snad každý trochu zkušený čtenář odhadne autorův záměr. Hlavní roli tady získává vzájemné přátelství nyní už známých hlavních hrdinů. Přesto aby to nebylo stále stejné a aby se z historického románu nestala čistá erotika, která se může odehrávat kdykoli a kdekoli, Titus má zájem vrátit se zpět k legii a pomstít se za své mrtvé druhy, což mu bohové také umožní. V tomto místě by snad příběh i mohl skončit, není to však tak jednoduché. Titus má před sebou ještě jeden úkol, bez jehož splnění nemůže armádu opustit.

Celý příběh se odehrává v „komorním“ prostředí, přestože se to zpočátku zdá dokonale nepravděpodobné. Skupina osmdesáti mužů bojujících bok po boku je pro představu poněkud složitější, Roman Bureš je však takticky nejmenuje a včas se jich zbaví. Zbývá tak Marsa a další obyvatelé její vesnice, se kterými se Titus několik let dennodenně setkává. Většina z nich má předem dané povahy, které se nemění, záporák zůstává záporákem a své povaze dostojí, ať se děje cokoli. Přesto (anebo možná právě proto) dokáže autor nejednou překvapit, čímž děj okamžitě nabývá jiného významu a změní se i cíle hrdinů.

Ačkoli se děj odehrává v rozmezí několika let, záměrem Romana Bureše není ani tak ukázat světu dobový cestopis, ve kterém by se čtenáři mohli podívat do všech koutů tehdy známého světa. Mnohem častěji – a většinou také lépe – ukazuje důsledky válečných tažení na obchod, kterému se Marsa věnuje. Bez nějakého toho cestování se to pochopitelně neobejde. Člověk však neustále sleduje Titův osud, který se ale sotva dostane za humna germánské vesnice.

Oproti jiným historickým románům z nejstarších dob se děj i postavy zdají až příliš průhledné. Ledasco se dá snadno odhadnout, do příběhu se takřka nezapojí další události, které tehdejší politiku ovlivnily. Něco takového je ve většině próz z historie nemyslitelné. Burešova kniha pak na čtenáře dělá dojem, jako by se příběh mohl odehrát kdekoliv, kdykoliv a komukoliv, jen si jako kulisy vybral právě římskou říši. Už jenom z toho důvodu se do popředí dostává láska a city – na pozadí válečných útrap se tak odehrává příběh, ve kterém hrdinové bojují proti zlovůli okolí i vlastní nedůvěře. Čtenář by takových a podobných knih našel v českých luzích a hájích nespočet, ale přesto má Burešův Legionář něco do sebe. Přinejmenším příjemně překvapí nečekanou čtivostí, kterou jen málokterý autor tak těžkému tématu dodal.

Ukázka z knihy:

„ty s námi žiješ rok a myslíš si, že jsme Cheruskové?“
(…)
„My jsme Marsové, úplně jiný národ. S Cherusky držíme jen ve společném svazu.“
(…)
„Proč sis myslel, že se jmenuji Marsa? Jsem dcera svého lidu, otci to připadalo ušlechtilé.“
Vstala a smetla si ze sukně trávu. Titus vstal také.
(BUREŠ, Roman. Legionář. Vyd. 1. Frýdek-Místek: Alpress, 2013. Klokan (Alpress). ISBN 978-80-7466-183-9. Str. 125.)

Knihu Legionář vydalo nakladatelství Alpress