Velká Agatha stále v dobré kondici

• 

Recenze

Vytvořeno 24. 3. 2014 2:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Hercule Poirot a slavná spisovatelka detektivních příběhů Ariadna Oliverová. Co z tohoto spojení může vzniknout? Napínavý příběh s detektivní zápletkou, rodinným tajemstvím a překvapivým odhalením. Kniha, kterou neodložíte, dokud se nepročtete do konce. Kdo již četl některou z knih Agathy Christie, tak to dobře zná. Představme si jeden z jejích posledních románů Sloni mají paměť.

Zmíněný román vyšel v originále v roce 1972. Můžeme v něm vnímat už i prvky moderní doby.

„…A podívejte se, čeho jsou dnes plné noviny. Mladíčci, prakticky ještě kluci, berou drogy a pak se zblázní a jsou jako utržení ze řetězu a pro nic za nic postřílejí spoustu lidí a pozvou holku někam na skleničku a pak ji jdou doprovodit domů a příští den se její tělo najde někde v příkopu. A matkám z kočárků kradou děti a dívka se vezme tancovat a pak se zavraždí nebo uškrtí cestou domů. Přinejmenším se aspoň cítíte tak, že vám kdokoli může cokoli provést. A berte to, jak chcete, žije si tady takový milý párek, generál s manželkou, a ti si vyjdou večer na hezkou procházku, a pak je najdou oba s prostřelenými hlavami.“ [1]

Použila jsem slova z rozhovoru ze zmíněné knihy. Asi nemusím dlouze vysvětlovat, že při jejich čtení se mi míhaly před očima záběry z nedávno minulých televizních novin, které s vyprávěním dokonale korespondují. Svědčí to o tom, že autorka byla nejen skvělá vypravěčka a dokázala vytvářet neuvěřitelně zamotané a napínavé příběhy, ale také dokázala pružně reagovat na současné události a jak se říká „šla s dobou“.

Navážu nyní na konec citace. Skutečně hlavní zápletkou příběhu je dvojitá sebevražda stárnoucího generála a jeho manželky. Příběh zahájí matka mladíka, který si chce vzít pozůstalou dceru těchto zemřelých. Na literárním setkání přistoupí ke spisovatelce Ariadně Oliverové a zeptá se jí, co ví o jejich smrti. Vždyť je přece kmotrou jejich dcery a navíc jako autorka detektivek musí rozumět kriminalistice. Zabila matka otce a pak sebe, nebo nejprve zabil otec matku?

Paní Oliverová je nejprve tímto dotazem navýsost pobouřena a rozrušena, nakonec jí však zvědavost nedá. Spojí se se svým dávným přítelem Herculem Poirotem i se svou kmotřenkou, a když zjistí, že i dívku a jejího nastávajícího zajímá pravda, pustí se do pátrání.

Sloni mají paměť není běžná detektivka. Jako již několikrát ve svých knihách, využila i tentokrát Agatha Christie příběh, který se stal před mnoha lety a který chce někdo teprve nyní osvětlit. Není tudíž možné k tomu využít běžné svědky. Vždyť je to tolik let. Jsou vůbec ještě naživu? A pokud ano, budou si pamatovat? A tak se paní Oliverová rozhodne, že musí najít tzv. slony. Protože sloni mají paměť. Sloni jsou lidé, kteří si mohou alespoň částečně pamatovat, co se tehdy stalo, a navést tak spisovatelku a detektiva na správnou stopu.

Jestli vypátrali pravdu, to asi prozrazovat nemusím. Vždyť se jedná o slavného Hercula Poirota. Věřte však, že i když je to jeden z posledních příběhů velké spisovatelky, stojí rozhodně za přečtení a zanechá ve vás hluboký dojem.

Autorka stále bravurně ovládá napětí, skvěle vypráví, její dialogy mají šmrnc a vždy se vztahují k tématu. Neutíká od děje a vše, co čtete, má své opodstatnění. A musím se přiznat – ač jsem trochu tušila, pravdu jsem nevypátrala. A co vy? Už jste tuto detektivku četli? Jak se vám líbila?

[1] CHRISTIE, Agatha. Sloni mají paměť. Vyd. 4., V Knižním klubu 3. Překlad Zuzana Tausingerová. Praha: Knižní klub, 2013, 207 s. ISBN 978-80-242-4194-4. Str. 94.