Život je takový, jaký si ho uděláš

• 

Recenze

Vytvořeno 7. 4. 2014 3:00

Autor: Tereza Zítková

Pokud je člověk cizincem v zemi jako Amerika, nemá to vždy jednoduché. Pokud chce přežít, musí se přizpůsobit, najít si práci, usadit se, mít ženu nebo i děti. Musí ale také čelit nepříjemnostem, jež mu provádějí místní. V povídkách A v tu chvíli je po lásce, které napsal dominikánský autor Junot Diaz, se s jedním takovým osudem čtenář setká.

 

Hlavním hrdinou, procházejícím všemi povídkami, je mladý Dominikánec Junior, který v každém z příběhů seznamuje čtenáře s různými podobami lásky – od té mateřské, přes mileneckou, tělesnou, zraňující, až k té osudové. Z devíti povídek a současně i z devíti podob lásky je tou se šťastným koncem pouze jedna, dalších osm ztroskotá z různých důvodů a kvůli různým lidem.

Kniha provází čtenáře Juniorovým životem, od příjezdu do USA s rodiči a starším bratrem, až k osudové nevěře, která mu převrátí život naruby. Ve chvíli, kdy přijde o svou snoubenku, se touží změnit, ale bohužel již není cesty zpátky. Tento okamžik ho pak provází i v dalších letech, kdy Junior není schopen se z takové ztráty vzpamatovat. A tak pokračuje v rodinné sukničkářské tradici, i když se tomu celá léta bránil. Co stojí za tím, že si nedokáže udržet dlouhodobý vztah? Je to snad tím, že měl před sebou stále svého nevěrného otce? Nebo fakt, že matka neustále dávala přednost staršímu bratrovi? Či snad nevyvážený vztah s bratrem? Je těžké si odpovědět, co stojí za naším selháním. Většinou za to ale nemohou okolnosti kolem nás, ale jen my sami.

Osobitý styl tohoto dominikánského autora je dán i používáním dvou jazyků. Ocenila jsem, že i v rámci českého překladu byla slova ve španělštině ponechána v originále. Je tedy zřejmé, že i když dominikánští přistěhovalci žijí v Americe mnoho let, zachovávají si některé výrazy ve svém původním jazyce, jelikož pro ně mají jistou citovou hodnotu nebo lépe vyjadřují daný obsah slova. Pro mnohé čtenáře může být použití slov v cizím jazyce problém, jelikož tento jazyk neovládají, ale dle mého názoru je důležité zachovat autentičnost textu, proto si čtenář, pokud chce těmto výrazům rozumět, slova vyhledá ve slovníku. V hlavní postavě také nalezneme určité autobiografické prvky. Junior je stejně jako Junot Diaz přistěhovalcem ze Santo Dominga, studuje na vysoké škole a stává se také univerzitním profesorem.

Kniha nejen vypráví o problémech přistěhovalců, kteří si musí vydobýt své místo v nové zemi, ale hlavně o problémech v lásce, které neznají časové ani místní hranice. To, co potkává Juniora a jeho blízké, může potkat kohokoliv a kdekoliv. Stejně jako v běžném životě radost střídá smutek, optimismus je silnější než pesimismus, člověk chybuje, znovu vstává a snaží se poučit a jít dál.

Dílo doporučuji všem čtenářům, kteří rádi věnují čas povídkám, jež se zamýšlí nad aktuálními problémy nás všech, a těm, kteří vědí, že život může být zároveň sladký i hořký.

Ukázka z knihy:
Když jsi byla unavená nebo vytočená, ujíždělo ti levé oko. Asi něco hledá, říkávala jsi, když se zacukalo a ujelo a tys na něj musela položit prst a zastavit ho. Přesně to jsi dělala, když jsem se probudil a našel tě sedět na kraji židle. Pořád jsi na sobě měla učitelský ohoz, ale sako už sis svlékla a knoflíčky na halence rozepnula dost na to, abys mi ukázala černou podprsenku, co jsem ti koupil, i pihy na hrudníku.

JUNOT, Díaz. A v tu chvíli je po lásce. Praha: Argo, 2014, s 63. ISBN 978-80-257-1027-2.