Lék na bolavou duši

• 

Recenze

Vytvořeno 10. 5. 2014 3:00

Autor: Pavla Huřťáková

Domov je místem, kde by nám mělo být dobře. Kde bychom se měli cítit bezpečně. Jenže co když se k němu vážou bolestné vzpomínky? Co když se pro nás stane klecí, z níž není úniku? Protože vlastně ani uniknout nechceme. Vzpomínky na ztracenou lásku sice bolí, ale tak nějak nám připomínají, že jsme ji skutečně měli. Hlavní hrdinka románu Bridget Asherové Heidi je však milující rodinou vmanipulována do situace, kdy se musí pohnout dál.

Vzpouzí se, vzdoruje, hledá způsob, jak se schovat zpět do své ulity, ale vzpírá se marně. A tak se spolu se svým synem a s neteří vydává vyřídit nezbytné formality k opravě rodinného domu v Provenci, na nějž má krásné vzpomínky z dětství. Hned po výstupu z letadla nestačí žasnout, co všechno se na ni začne valit. Ono totiž sehnat povolení a dohnat francouzské řemeslníky k práci není vůbec jednoduché. Jenže těch problémů je víc… Abbot je v neznámém prostředí nejistý, její neteř řeší problémy se svým přítelem a k tomu navíc objevuje jedno zvláštní tajemství.

Nerada bych zabředla do dějové stránky příběhu příliš hluboce, protože motivy, kterými je prolnuta, jsou značně různorodé. Bridget Asherová vykresluje své postavy s lehkostí, jako by měla před sebou věrné předobrazy lidí. Jsou proto snadno uvěřitelné, stejně jako jejich problémy. I když musím přiznat, že postava Heidi mi přijde docela předimenzovaná. Obzvlášť její postoj k smrti manžela a to, jak si svou bolest prakticky hýčká, byť zemřel již před dvěma lety, je podle mého názoru trošku zvláštní. Ve svých starostech a bolestech se až trošku vyžívá.

„Uvědomila jsem si zcela náhle, že jsem nechtěla do žádného pekařství ani vkročit. Nebyla jsem uvnitř pekařství, s výjimkou naší cukrárny, od Henryho smrti – vyhýbala jsem se do nich vkročit, jak to jen šlo. Nepřijela jsem sem náhodou proto, abych unikla věcem, které na mně ležely jako závaží? Nebyla mi snad povolena alespoň nějaká, byť nepatrná úleva?“ [1]

Láska v Provenci se čte prakticky sama. Děj plyne bez větších zádrhelů, vše je vysvětlováno, takže čtenář vždycky přesně ví, kdy se hlavní hrdinka vrací do minulosti a kdy se odehrává současný příběh. Vzpomínkové pasáže jsou asi delší, než by úplně mohly být. Jsou psané s nostalgií a láskou, ale se sklonem k patosu, což trochu komplikuje jejich uvěřitelnost.

Knihu mohu vřele doporučit všem čtenářům, kteří hledají příjemné a lehké čtení. Přes náročnost látky, kterou se zaobírá, se jedná o dobře napsaný romantický román s přídechem vůně levandule. I když se přiznávám, že jsem od knihy čekala trochu víc, nemohu říci, že by mne zklamala. A recepty francouzské kuchyně jsou jen takovou lehkou třešinkou na dortu.

[1] ASHEROVÁ, Bridget. Láska v Provenci. 1. vyd. Praha: Fortuna Libri, 2013, 429 s. ISBN 978-80-7321-732-7. Str. 214.