Prapodivné vyprávění o španělské chřipce, válce, bolesti a utrpení

• 

Recenze

Vytvořeno 24. 5. 2014 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Nakladatelství Jota začíná být pověstné knihami, které jsou nejen požitkem pro čtení, ale také propojují text s fotografiemi, co mnohdy velmi překvapí. První takovou knihou, která se mi dostala do ruky, byl Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti od Ransoma Riggse. Zdálo se, že podivnější knihu už snad nikdy číst nebudu. Dokud se na trhu neobjevila prvotina Cat Wintersové Ve stínu černých ptáků.

 

Nebylo těžké se do knihy začíst. Autorka sice popisuje velice chmurné období plné bolesti, smrti a ztrát těch nejbližších, to vše však s neuvěřitelnou lehkostí. Text se čte téměř sám. Jednotlivé stránky svižně ubíhají a najednou zjistíte, že jste se hluboce ponořili do příběhu a bojíte se o Mary Shelley i o tetu Evu, jako by to byly vaše příbuzné.

Hlavní hrdinou knihy je již zmíněná Mary Shelley Blacková. Je to šestnáctiletá dívka, která po svých rodičích zdědila silnou zvídavost, lásku k vědě a inteligenci. Matka jí zemřela po narození a otec se nyní dostal do velkých potíží. Byl obviněn z vlastizrady a uvězněn. Mary Shelley se proto vydává k jedinému člověku, u kterého může jako nezletilá pobývat, ke své mladé ovdovělé tetě Evě. Vrací se tak do San Diega. Do míst, kde se poprvé zamilovala.

Její láska Stephen se stává středobodem celé knihy. Je to osmnáctiletý mladík, který se nesnese s fetujícím bratrem Juliem a vyčítá mu otcovu smrt a zneužití jeho fotografického ateliéru. Přihlásí se proto dobrovolně do armády a téměř na konci války se bez zkušeností vydává bojovat. Netrvá dlouho a zhroutí se psychicky. V tu chvíli začíná jeho dlouhá duševní pouť, ve které se navrací k Mary Shelley, aby jí vyjevil pravdu. Nic není takové, jak se na první pohled může zdát.

Kniha je založena na skutečných událostech, které se za první světové války odehrávaly a ovlivňovaly svět. Jednou z hrůz, která všechny zasáhla snad více než válka, byla španělská chřipka. Ta je v knížce všudypřítomná. Ač se jedná o velmi depresivní téma, autorka vychází z odborných údajů, a tak popis choroby, její léčení i praktiky přírodního léčitelství mohou být velmi poučné. Wintersová sice nepopisuje s velkým rozptylem prostředí a postavy, dokonce ani tehdejší dobu, ale vše na čtenáře vyskočí postupně tak, jak se do knihy začítá. Vytvořit si proto obrázek konce první světové války je velmi snadné. Pomáhají k tomu také fotografie, které zobrazují dobovou propagandu i pacienty, zdravotní sestry nebo spiritistické seance. Většina lidí na nich má přes obličej roušky, které měly zabránit nakažení chřipkou. A že se nejednalo o chřipku, jakou známe dnes, to je popsáno velice věrně. Lidé umírají po stovkách, trpí silnými bolestmi, vysokými horečkami, krvácí z nosu, padají jim vlasy, černají údy…

Osobně se stále nemohu rozhodnout, zda se mi kniha líbila, či nikoli. Pravděpodobně je to pochmurným příběhem, dobou a neštěstím, které ze stránek přímo sálá. Velmi zajímavá je kromě výše zmíněného popisu chřipky také duchařská tematika, která byla v té době rovněž tzv. „v kurzu“. Pozůstalí se chtěli setkat se svými zemřelými příbuznými, slyšet jejich hlas, vidět jejich duši na společné fotografii. Jsem velmi potěšena, že autorka ve svém doslovu popsala, proč zvolila právě takové téma, co jí na něm zajímá a také co v knize bylo sepsáno podle skutečných událostí.

Ve stínu černých ptáků je rozhodně velmi zajímavá kniha, která stojí za přečtení. Osloví pravděpodobně spíše mladší čtenáře, neboť k nim autorka směřuje i věkem hlavních hrdinů. Tématem chřipky, posmrtného života a spiritismu však může uchvátit čtenáře napříč všemi generacemi.

WINTERSOVÁ, Cat. Ve stínu černých ptáků. 1. vyd. Brno: Jota, 2014. ISBN 978-80-7462-520-6.