Chatrč, kde přebývá Bůh?

• 

Recenze

Vytvořeno 27. 5. 2014 3:00

Autor: Marie Svobodová

Kanadský autor Wm. Paul Young napsal knihu Chatrč (dnes světový bestseller) nejdříve jen pro své děti a nejbližší přátele. Účelem nebylo jejím prostřednictvím měnit těmto lidem názor, ale ukázat jim autorův vlastní jedinečný vztah k Bohu. A udělal velmi dobře, že k tomu stvořil poutavý a dojemný příběh, protože právě ten ho dostal tam, kde je.

 

Pocítil ztrátu a smutek, ale pak se k němu přidal Ježíš, vzal ho za ruku a stiskl ji, aby mu dal najevo, že je všechno, jak má být. [1]

Představa Boha shlížejícího na lidstvo z obláčku se spoustě lidí líbí – máme pocit, že na nás odtamtud někdo dohlíží. V románu „Chatrč“ se však vydáváme společně s hlavním hrdinou Mackem hledat Boha na to nejtemnější místo jeho života - do chatrče, kde byla před rokem zavražděna jeho dcera Missy. Na místo, kde se právě jeho víra v Boha tenkrát rozpadla na kousky.

A co by to bylo za příběh, kdyby tam Boha skutečně nenašel – ve všech třech osobách. Mack stráví celý týden rozmluvami s Bohem a poznává ho takového, jaký je a jakého ho potřebuje, ne však zcela takového, jak ho lidé běžně vidí.

Kniha je plná otázek, které si v životě položil snad každý. Jsou to otázky, na které nemůžeme nikdy s jistotou odpovědět. Avšak odpovědi, které nám předkládá autor, jsou v mnoha ohledech lepší, než jaké jsem kdy vymyslela já. Jsou přinejmenším uspořádanější. Občas mi jeho úvahy přijdou nedotažené, jakoby nedokázal samostatné myšlenky propojit s celkovým konceptem. Možná tím však nutí čtenáře více přemýšlet a skládat všechny části skládačky dohromady.

Není to ale vše o úvahách, jde hlavně o poutavý příběh Macka, ve kterém se, více či jenom úplně malinko, dokáže vidět asi každý z nás. Mack pomalu překonává svůj „Velký smutek“, předsudky a vztek a poznává, jaké to je mít skutečný vztah s Bohem. Můžeme tedy být svědky jeho výjimečného charakteru, který prodělal zásadní změnu k lepšímu, právě díky přítomnosti tohoto staronového přítele, na kterého se může kdykoliv spolehnout. A třeba se trocha té změny přenese i na čtenáře.

Věřím, že v knize si najdou svoje i lidé zcela nevěřící… a možná hlavně oni. Je jasné, že se nelze úplně vyhnout troše sentimentu či naivity, ta ale občas není úplně na škodu a v případě potřeby ji můžeme brát s lehkou nadsázkou a najít v ní zdroj odlehčení a pobavení.

Neříkám, že se vám bude Chatrč zaručeně líbit, i ve mně často vyvolávala rozporuplné pocity. Ale co je důležité, dokáže člověku dodat tolik potřebný životní optimismus.

[1] YOUNG, William P, Wayne JACOBSEN a Brad CUMMINGS. Chatrč. Vyd. 1. Překlad Šárka Kadlecová. Praha: Knižní klub, 2009, 253 s. ISBN 978-802-4225-517.