Zápisník (ne)zoufalé manželky

• 

Recenze

Vytvořeno 8. 7. 2014 3:00

Autor: Tereza Zítková

Hlavní hrdinkou knihy Elizabeth Dewberry, nazvané Nenávidím tě až za hrob je mladá žena, která se velice brzy vdala a není se svým životem úplně spokojená. Rozhodne se vzít osud do svých rukou. Začne si na diktafon nahrávat své vzpomínky, připomínky, názory a city. Nahrávky chce poté použít k vydání knihy, která by jí přinesla slávu a bohatství. To ale není vůbec snadné.

Žena každý den komentuje své chování, myšlenky a jednání lidí ve svém okolí, nechává tedy čtenáře nahlížet do svého nejskrytějšího soukromí. Čtenář tedy postupem času poznává jejího manžela Melona, který stále studuje a očekává od své manželky jen pochopení a podporu, na druhou stranu ona ale nemůže očekávat to samé od něj. Je to prototyp muže, který svou ženu považuje za služku, kuchařku, milenku, ale rozhodně ne za rovnocenného partnera ve vztahu. Je tedy normální, že se žena často setkává s vulgárním slovníkem, a co hůř, i s agresivním chováním svého neurotického manžela. Zpočátku veškeré jeho jednání omlouvá a poctivě se snaží najít tu pravou cestu k dokonalému manželství. Časem ale procitá a zjišťuje, že muž, do kterého se zamilovala, je hrubý násilník se sklonem k drogám. Přestává doufat v šťastný život a často myslí na sebevraždu, jelikož ta by byla schůdnějším řešením, než případný rozvod.

Kromě obou manželů ve vyprávění samozřejmě vystupují další postavy. Určitě nejvýraznějšími jsou matky manželů, snažící se své děti za každou cenu chránit, i když to tak na první pohled nevypadá. Obě dvě také chtějí, aby jejich děti byly šťastné a našly si své místo v životě. Zatímco Melonova matka do jejich manželství neustále mluví, ustavičně brání chování svého syna, dívčina matka je stále ještě zdrcena ze smrti svého manžela a doufá, že jí její dcera poskytne podporu. Ta ale hledá rovnováhu svého vlastního vztahu a nemá příliš času pro svou utrápenou matku.

Neuspořádaností  textu reflektuje autorka zmatek, který hlavní hrdinka ve svém nitru prožívá. Na jedné straně se cítí nešťastně, jelikož její manželství není to pravé, na druhou stranu cítí naději, že v budoucnu bude lépe a že se její manžel ještě může změnit. Existuje přece druhá šance. Je zřejmé, že její víra v lepší zítřky je typická pro samaritánský syndrom, kterým trpí většina žen, jež jsou ve vztahu s alkoholikem, narkomanem či agresorem. Její rozervanost nutí čtenáře zamýšlet se nad tím, jak složité je někdy pro ženu žít v typickém patriarchálním světě. Co se musí stát, aby bylo dívku v tomto světě slyšet?! Je vůbec názor ženy podstatný?

Kniha kromě života jedné nešťastné dívky mapuje i život určitého typu americké rodiny. Správná jižanská manželka by se měla podřídit svému manželovi a brát své postavení jako čest. Důležitou úlohu má ve vztahu také víra. Rozvod by totiž znamenal konec jakékoliv víry v budoucnost a samozřejmě porušení svátosti manželské. Nikdo přece nechce použité zboží a za to by žena byla po rozvodu považována.

Fakt, že autorka nechala hlavní hrdinku bezejmennou, dokazuje, že v jejím postavení by mohla být jakákoliv jiná žena. Dalším neurčitým prvkem je absence určitého časového období, kterým je reflektován fakt, že se v tomto postavení nemusí objevit pouze americké ženy, ale ženy v jakémkoliv koutě světa a v jakékoliv době.

Dílo tedy doporučuji. Dewberryová pomocí své knihy poukazuje na neustále přítomný problém ve společnosti. Jakkoliv týrané ženy byly a jsou stále mezi námi. Je jen na nás, jestli je budeme přehlížet, nebo jim podáme pomocnou ruku.

Nenávidím tě až za hrob doporučuji čtenářkám, které rády přemýšlí nad hlavní myšlenkou celého vyprávění, jež představuje nějaký důležitý problém. Jímž podřadné postavení ženy v manželství zajisté je.

DEWBERRY, Elizabeth. Nenávidím tě až za hrob. Vyd. 1. Praha: Eroika, 2013, 211 s. ISBN 978-80-87409-21-3.