Záměna, která ničí

• 

Recenze

Vytvořeno 16. 9. 2014 3:00

Autor: Pavla Huřťáková

Když se vám narodí dítě, celý svět se vám otočí o tři sta šedesát stupňů, ať se vám to líbí nebo nelíbí. Ale jak ten uzlíček roste, zjišťujete, že vaše představy byly docela jiné. Že prostě k němu necítíte to, co byste měla. Jste špatná matka, nebo se zvrtlo jiného?

 

Tyto otázky si v nové knize Tess Stimson Hra na lež pokládá i Harriet Lockwoodová, která není schopná najít si cestu ke své nejstarší dceři, Florence. Ne, že by ji nemilovala, ale nerozumí jí. Se syny má mnohem snazší, bližší vztah, proto ji tyto otázky skrytě mučí. Když ale zjistí, že celá léta vychovává cizí dítě, je jí náhle všechno zcela jasné. A chce zpět svoji ztracenou dceru. V tu chvíli netuší, jaký kolotoč svým rozhodnutím rozpoutá. Ohrozí tak všechno, co po patnáct let pracně budovala, včetně svého manželství. Její muž, Oliver, tuhle její, pro něj snad až zvrhlou, touhu nechápe, pro něj se nic nezměnilo. Florence je stále jeho holčičkou a nechce o ni přijít.

„Jsem Nellina matka!“ zvolala Harriet.
„Především jsi matka Florence.“
Prudké emoce je zbavily dechu, a tak na sebe jen zírali. Měl pocit, jako by se díval na úplně cizí ženu. Jeho manželka by něco takového nikdy neudělala. Jeho manželka by nikdy nepodnikala nic bez jeho vědomí, nelhala by mu do očí, neporušila by všechny pravidla, jež jsou základem jejich manželství. Tuhle ženu nezná. Tuhle ženu nechce znát. [1]

I pro druhou hlavní hrdinku, Zoey Sandsovou, je zpráva o záměně jejich dcer bleskem z čistého nebe a tou nejhorší zprávou, kterou kdy mohla slyšet. Nell, její středobod světa, je pro ni vším. Pevným bodem, když se všechno sype. A odmítá se jí jen tak lehce vzdát.

Hra na lež je románem, z nějž mrazí. Protože všichni víme, že výměna dětí je, bohužel, skutečnou záležitostí. Příběh vypráví o dvou rodinách, o jejich pocitech, o změně, již jim pravda přinesla. V průběhu čtení si nejednou řeknete, že milosrdná lež je někdy lepší. Jsou věci, které by člověk asi neměl vědět.

Díky různým pohledům, z nichž je příběh čtenáři předkládán a jež nám Stimson nabízí, se noříme nejen do duše matek, ale i otce i dítěte. Vlastně dospívajících dívek. V období, které je pro ně nejcitlivější, se jejich vesmír přestal točit. Jak se s tím vyrovnávají? A je vůbec možné, aby se s tím vyrovnaly? To vše se dozvíte, pokud si tuto výbornou knihu z produkce nakladatelství Domino přečtete. Můžu vám slíbit, že se u jejího čtení rozhodně nebudete nudit. Děj je vypravován chronologicky, každému je věnována jeho kapitola, kdy se navzájem doplňují zdánlivé mezery. Jazyk je přizpůsoben tomu, komu je ta část věnována. Jinak mluví Florence a Nell, jinak Oliver, Harriet a Zoey. Rozdíl je patrný nejen ve věku, nýbrž i v naturelu jednotlivých hrdinů.

Postavy ani děj nejsou ploché, naopak jsou výborně propracované, promyšlené a hluboce lidské. V knize jsou zachyceny jejich myšlenky, ale i rozdíl mezi tím, co si myslí a co skutečně pak nahlas říkají. Nejsou ani černé, ani bílé, ani hodné, ani zlé. Jsou zkrátka barevné jako život sám.

[1] STIMSON, Tess. Hra na lež. Vyd. 1. Ostrava: Domino, 2014, 290 s. ISBN 978-80-7303-980-6. Str. 133.