Nebudu nenávidět

• 

Recenze

Vytvořeno 21. 10. 2014 3:00

Autor: Jolana Hlušičková

Ke knížce Izzeldina Abuelaishe Nebudu nenávidět s podtitulkem Cesta lékaře z Gazy za mírem a lidskou důstojností jsem přistupovala s respektem. Strhující životní příběh palestinského lékaře dokreslený složitou, pro nás Středoevropany značně nepřehlednou politickou situací, sliboval silný čtenářský zážitek. Knihu vydalo HOST – vydavatelství, s.r.o. v překladu Martiny Neradové.

Izzeldin Abuelaish (nar. 1955) je palestinský lékař, který dětství a mládí prožil v uprchlickém táboře Džabálíjá v Pásmu Gazy. V současné době žije v Kanadě a přednáší na Torontské univerzitě. Kniha Nebudu nenávidět se stala bestsellerem v mnoha zemích. Izzeldin Abuelaish byl za prosazování smíru formou nenásilí, poznávání se a pokory tři roky po sobě nominován na Nobelovu cenu míru.

Úvod ke knize napsal lékař Marek Glezerman, přednosta Ženské nemocnice v Izraeli, a seznamuje nás s Izzeldinem-lékařem se specializací na obor gynekologie a porodnictví, který se snažil vždy věnovat stejnou péči jak izraelským, tak i palestinským pacientkám. Zabývá se také léčbou neplodnosti. Izzeldin chápe lékařskou vědu jako nástroj, který může posloužit k lepší komunikaci, pochopení a k mírovému řešení problematického soužití obou stran. 

Autor začíná své vyprávění na opuštěné pláži poblíž Gazy, kam vyrazil se svou rodinou, aby všichni aspoň na chvíli zapomněli na nedávnou smrt jeho manželky, matky osmi dětí, která zemřela na akutní leukemii.  Postupně se před čtenářem odvíjí příběh mladého chlapce, později muže, který je nucen vyrovnávat se s drsným životem v uprchlickém táboře, se svou rolí nejstaršího syna, od kterého se očekává příspěvek do rodinného rozpočtu již od dětství. 

Díky svým učitelům velmi brzo pochopil, že vzdělání je jediná cesta z tíživé situace. S vynaložením velké píle, odhodlání i talentu se mu podařilo vystudovat a stal se prvním palestinským lékařem pracujícím v izraelské nemocnici. Neustále si zvyšoval kvalifikaci, pracoval na sobě a svým jednáním si získával respekt jak mezi Palestinci, tak i Izraelci.

Text je psaný v ich-formě. Místy se objevují zvláštní formulace, ale předpokládám, že se jedná o autorův styl vyprávění, nikoliv o kostnatost překladu. Přestože publikace není nijak obsáhlá, je vrchovatě naplněna historickými fakty, autorovým osobním příběhem, jeho poselstvím. Text se nečte lehce, pro běžného čtenáře se jedná o poměrně náročnou četbu plnou drsných zážitků, tragédií, zoufalství. Ale najdeme zde také naději a víru v možné mírové soužití obou národů. Text je doprovázen fotografiemi autora i jeho rodiny.

Následující ukázka z knihy Nebudu nenávidět plně charakterizuje Izzeldinův životní postoj:

„Muž kráčí po mořském pobřeží. Právě je odliv a v písku uvízlo mnoho hvězdic.
Muž brzy narazí na dívku, která bere jednu hvězdici po druhé a vrací je do moře.
Zeptá se jí: „Co to děláš?“
A ona odpoví: Když je neodnesu do moře, umřou.“
„Ale vždyť je jich tu tolik,“ opáčí muž. „Všechny stejně nezachráníš.“
Dívka zvedne další hvězdici a odnáší ji do moře. „Ale tuhle ano.“ [ 1 ]

Kniha Nebudu nenávidět rozhodně nepatří mezi oddechovou četbu. Přesto bych ji doporučila mít doma v knihovně a ve chvíli, kdy se nám zdají naše problémy neřešitelné, život příliš složitý, tak přichází čas pro Izzeldinův příběh. Pro jeho životní postoj, víru v lepší zítřky, osobní příklad, kdy dokázal překonat tragická úmrtí svých blízkých bez nenávisti a s neslábnoucí energií se snaží dál šířit poselství o míru, toleranci a komunikaci.

[ 1 ] ABUELAISH, Izzeldin. Nebudu nenávidět. Cesta lékaře z Gazy za mírem a lidskou důstojností. Vyd. 1. Brno: Host, 2014. 240 s. ISBN 978-80-7294-977-9.