Vztahy a růžové brýle

• 

Recenze

Vytvořeno 5. 2. 2015 2:00

Autor: Tereza Zítková

Když se člověk zamiluje, většinou dokáže ignorovat spoustu negativních vlastností toho druhého. Často ho omlouvá až do té míry, kdy si okolí ťuká na hlavu, že ten dotyčný či dotyčná musí být opravdu blázen. To s lidmi ale láska dělá. Dělá z nich naivní blázínky, kteří věří, že je potkalo to pravé štěstí.

O vztazích bylo napsáno již mnoho knih. V té od Luisy Bureschové může čtenář sledovat osud hlavní hrdinky, která v lásku nikdy nevěřila, pak ji měla a nakonec o ni skoro zase přišla. Román Když je láska slepá vyšel v nakladatelství Host v lednu 2015.

Hlavní postavou je mladá žena Alia, jež se cítí neskonale šťastná. I když si nikdy nemyslela, že by se mohla bláznivě zamilovat jako její kamarádky, stane se tomu tak a její radost trvá krásných deset let. Leander je dle jejího názoru dokonalý a na své okolí tak působí i celý pár. Jejich štěstí je o to větší, když se jim narodí dcera. Vše je nádherné jak nebe bez mráčků jen do chvíle, kdy Leander vysloví tu hroznou větu: „Musím Ti něco říct. Mám jinou.“ Větu, již Alia považovala jen za hrozné klišé objevující se v laciných zamilovaných románech. Větu, kterou Leander zboří jejich šťastný život jako domeček z karet. Jedna věta a jak může změnit celý život.

Alia se tedy začne pomocí svého okolí dávat dohromady. Projde si fází, kdy je tak smutná, že nemůže vstát ani z postele, vzteku, kdy zničí byt, ve kterém Leander žije se svou novou přítelkyní, i pomstychtivosti, kdy se svou nejlepší kamarádkou pomocí voodoo panenek chtějí přivodit Leanderovi nemilé bolesti. Když si ale tímto obdobím temna projde, přijde na to, že je na čase jít dál a žít jinak, lépe. A tak si dodělává své dlouho odkládané vysokoškolské studium, pečuje s láskou o svou dceru a dokonce se i znovu snaží chodit na rande. Když už to vypadá, že bude schopná na svého expřítele myslet bez slz v očích, zjeví se Leander na prahu jejich bytu a žádá o odpuštění. Má ho Alia vzít zpět do svého života, nebo mu už nadobro zavřít dveře před nosem?

Každý, kdo si někdy prošel zradou, již mu uštědřil jeho milovaný, ví, jak bolí zlomené srdce. Proto dokáže s hlavní hrdinkou víc než soucítit. Dokáže se vžít do její situace, chápe její jednání, dokonce ji i v duchu ponouká k daleko horším činům, než je jen počmáraná zeď v bytě bývalého. Bolest, kterou člověk cítí, je nesmazatelná a často si ji ve svém srdci neseme do konce života. Často tím jsme tak poznamenaní, že nejsme schopni být znovu šťastní či se zamilovat do někoho jiného.

Autorka dokázala čtenáři předložit surový příběh, který píše život skoro každý den. Ve vztazích totiž není vždy jen dobro, každý v našem okolí prožívá nějaké neštěstí, ať už v podobě nevěry, neřešeného alkoholismu partnera či neschopnosti otěhotnět. Jelikož ale má problém každý z nás, často si myslíme, že ho ti v okolí nemají. Proto musíme jít pod povrch a ne jen obdivovat pozlátko našich sousedů či kamarádů, bývá tam totiž někdy ukryt mnohem horší problém, než řešíme my sami.

Kniha je čtivá a plná životních pravd, jistě v ní čtenář najde něco, co sám zažil nebo čeho byl svědkem ve svém okolí. I když je vyprávění na jednu stranu plné bolesti, na druhou stranu i tady přichází světlo na konci tunelu v podobě naděje, že jednou možná člověk zapomene a dokáže odpustit a žít šťastně dál.

BURESCHOVÁ, Luisa. Když je láska slepá. Brno: Host, 2015. ISBN 978-80-7491-240-5, 384 s.