Nostalgické vzpomínky, nebo bravurní detektivka?

• 

Recenze

Vytvořeno 18. 4. 2015 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Tommy a Pentlička Beresfordovi opět na scéně. Dvě oblíbené postavy od Agathy Christie kupují starý dům i se starým, dávno zapomenutým tajemstvím. A nebyla by to Pentlička, aby se ho nerozhodla rozluštit.

Agatha Christie napsala detektivku, jež byla publikována jako Brána osudu, v třiaosmdesáti letech. Byl to poslední román, který vyšel za jejího života. Anotace i doslov v knize se zmiňují o nostalgii, kterou je příběh prosycen, a také naznačují, že již text nebyl tak bravurní jako její předchozí díla. Co si o tom myslím já?

S oběma protagonisty jsem se paradoxně setkala v této knize poprvé. Nečetla jsem jejich zřejmě nejslavnější příběh N či M, který autorka v průběhu neustále dokola představuje a vzpomíná na něj. Připomíná čtenářům i ostatním postavám příběhu, jak je Pentlička slavná a jak tento případ vyřešila. Má to své pro i proti. Vůbec mi nevadila zmíněná nostalgie a časté vzpomínání. Právě naopak. Rozhodla jsem se, že si musím při nejbližší příležitosti N či M pořídit a přečíst. Postavy Tommyho a Pentličky jsou mi velmi sympatické, a tak jejich nejslavnější příběh nesmí v mé knihovně chybět. Problém je v tom, že autorka prozradila poměrně hodně a tak už teď vím, kde bude ukryto "jádro pudla". A to už tak dobré není.
 
Ale nepředbíhejme. S manželi se setkáváme ve chvíli, kdy koupili dům na venkově a začínají ho opravovat. Spolu s domem získali také rozsáhlou knihovnu, kterou je třeba přebrat, vytřídit a nepotřebných knih se zbavit. Pentlička v tom vidí značnou romantiku a - ano, také tu zmiňovanou nostalgii. Pročítá různé dětské knížky, vzpomíná na doby, kdy je jako malá četla, až narazí na jednu, ve které jsou na několika stranách podtrhaná písmena. Proč? Když písmena vypíše, zjistí, že je v knize ukrytý vzkaz. Vzkaz od malého chlapce, který zemřel v dětském věku na těžkou nemoc. Ještě před tím si však stačil všimnout, že smrt jeho vychovatelky, ke které v domě došlo, nebyla přirozená. A tak se Pentlička chápe nastraženého vodítka a vydává se pátrat po pravdě. Netuší, že se stejně jako již dříve ve svém životě zamotá do špionážního tajemství. Tommy svou ženu ve všem podporuje a v pátrání jí pomáhá.

Pentlička se chvíli zamyslela nad tím, zda se s tím domem vůbec někdy někam dostanou, tedy krom toho, že se do něj nastěhovali. Znělo to jednoduše, ale ukázalo se to hodně složité. Zčásti samozřejmě kvůli všem těm knihám. [1]

Kdo by čekal klasickou detektivku, bude velmi zklamán. Tak jako i jiné knihy Agathy Christie začíná tato zcela nevinně, tajemstvím, kterému se hlavní postavy rozhodnou přijít na kloub.  Až ve druhé polovině dochází k vraždě jejich nového zahradníka a tak trochu údržbáře, především však velmi starého pána, který hodně věděl, a proto mohl Pentličku směrovat na správnou cestu. Najednou dostává příběh trochu akčnější sklon a věci se začnou dít rychleji. Dojde k ohrožení Pentličky, nasazení falešného zahradníka a samozřejmě dopadení pachatele. Myslím, že to mohu klidně prozradit, neboť v knize Agathy Christie se ani jiný výsledek neočekává. Přesto samotné finále není tak brilantní, jako bývá u slečny Marplové nebo Hercula Poirota.

Jak tedy celkově hodnotím poslední napsaný román Agathy Christie? Velmi pozitivně. Objevila jsem díky němu nové postavy, které mně byly opravdu velmi sympatické a které mě navnadily, abych si dohledala a dokoupila knihy, ve kterých vystupují. Domácí prostředí, starý dům, šikovný komorník a klepy starých pamětníků - to je přesně to, co mám na knihách ráda. A vůbec mi nevadí, že je to nostalgické. Vždyť poklady ve starém domě jsou romantické, jak v knihách, tak i v domě, který si koupíte vy sami. A tajemství ukryté ve staré dětské knize? V duchu jsem se vrátila do dob, kdy jsem četla sama dětské dobrodružné knihy a zavzpomínala. A ten nápad se mi rovněž velmi líbil. Napínavé, důvtipné a skvělý začátek pro nové pátrání.

Brána osudu se zařadila rozhodně po bok mých nejoblíbenějších příběhů od této autorky a rozhodně ji doporučuji k přečtení. Nemůžete čekat nějakou drsnou detektivku, kde teče krev a hrdinové se psychicky hroutí. Rozhodně vás však zaujme, bude se vám dobře číst a dostane se vám blízko k srdci.

[1] CHRISTIE, Agatha. Brána osudu. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2015, s. 18. ISBN 978-80-242-4776-2.