Obraz lásky, pomsty, či bláznovství?

• 

Recenze

Vytvořeno 2. 7. 2015 3:00

Autor: Jana Křepelová

Čeho všeho může člověk dosáhnout lží? Co všechno je ochoten obětovat pro své vlastní dítě a štěstí? Amity Gaigeová je současná americká prozaička, která se do povědomí čtenářské veřejnosti dostala třemi romány, z nichž se zatím poslední kniha, Schroder, dočkala také českého překladu. Již v roce 2006 byla americkou National Book Foundation zařazena mezi pět nejvýraznějších mladých prozaiků, mimo jiné také přispívá do několika periodik.

Román Schroder hned po svém vydání zažil veliký úspěch. Setkal se s velice pozitivním ohlasem u čtenářů i u kritiků a byl přeložen do téměř dvaceti jazyků.

Na začátku celého příběhu je jedna docela nevinná dětská lež, ze které se ale postupem času stane neúnosné břímě. Hlavní hrdina Eric si vymyslí na pohled neškodnou lež proto, aby se měl o prázdninách lépe, aby se dostal na vysněný tábor, který mu měl otevřít dveře do americké společnosti.

Eric je původem Němec a v Americe si připadá nepatřičně, nikam nezapadá, ostatní děti jej mezi sebe neberou a on neustále hledá své místo ve společnosti. Kvůli jeho výmyslu se vše najednou změní, ale samozřejmě Eric musí nést následky. Aby vše fungovalo, jak má, musí začít lhát víc a víc, navíc musí lhát i vlastnímu otci, kterého kvůli svým výmyslům musí opustit, aby jej otec neprokoukl.

Ericův život, celý vystavěný na lži, se zdá být dokonalým. Až do chvíle, než se mu rozpadne manželství a je nucen vídat se s dcerou jen v určený čas. V tento moment se v něm cosi zlomí a jeho myšlení se začne ubírat jiným směrem. Nic neplánuje dopředu, jeho plány se v něm rodí postupně, vyplývají ze situace, z momentální nálady, to celou knihu dělá napínavější a dynamičtější. Autorka dokázala přesně popsat mysl a jednání milujícího rodiče, který se snaží zachránit vztah ke svému dítěti a zároveň i vztah se svou manželkou. Současně v příběhu vyvstává otázka, zda má jeden rodič právo rozhodovat o vztahu svého dítěte s druhým rodičem po jejich vzájemné rozluce, a také z románu vyplývá, že dítě ke svému vývoji potřebuje stejně matku, i otce.

Eric dává najevo svou lásku k dceři i k manželce. Někomu se může zdát, že je to láska podivná a nekonvenční a společností odsouzeníhodná, ale je to jeho osobní vyjádření. A navíc je jeho dcerou plně opětována, takže svou lásku vyjadřuje a směřuje podle mě naprosto normálně. Ericovo jednání je tedy postaveno na této lásce. Prvoplánově není ani vyobrazením pomsty, ani projevem bláznovství. Je to jen příběh o lásce otce k dceři a o
jeho snaze, aby se jeho dítě mělo co nejlépe: … myslím, že mi v životě nic nepřineslo větší pocit uspokojení než vědomí, že moje dcera prožívá šťastné dětství – ten zázrak, ten málo vídaný zlatý standard. [1]

Celá kniha je protkána Ericovým výzkumem ticha. Objevují se v ní poznámky pod čarou, věnované vysvětlení nějaké odmlky, prostoje nebo dalších chvil, ve kterých hraje ticho důležitou kontextovou úlohu. Ticho a jeho vysvětlení však v knize není jen tak. Na konci sehraje velikou úlohu pro uzavření příběhu a také Ericova případu.

Román je napsán formou zpovědi, která je určena jeho manželce a také veřejnosti, soudu a porotě, která Ericův případ řeší. Eric se snaží napsat vše, co se stalo od chvíle jeho odchodu s dcerou z domu, snaží se popsat své pohnutky, své vnitřní pocity. Zároveň je to také zpověď celého jeho života, toho, co jej vedlo k původní lži, a jak se stalo, že nebyla lží zdaleka poslední. Kniha je napínavá, příběh strhující a vyprávění v první osobě ještě více umocňuje autentičnost příběhu a také Ericovy osoby.

Podle mě je Schroder právoplatně označován za knihu roku a myslím si, že jeho ozvěna bude v literárních lesích znít ještě velice dlouho.

[1] GAIGEOVÁ, Amity. Schroder. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2015, 272 s. ISBN 978-80-7432-590-8. S. 59.