Prosranej život Jaroslava Čejky

• 

Recenze

Vytvořeno 21. 8. 2015 3:00

Autor: Jiří Lojín

Každý člověk má jiné priority, jinou představu o tom, čeho chce v životě dosáhnout a jak toho chce dosáhnout. Stačí však málo, aby se v okamžiku vše změnilo a věci, kterých si člověk téměř nevšímal, protože je považoval za samozřejmé, najednou vystoupí do popředí. Pro hrdinu knihy Jaroslava Čejky Prosranej život se prioritou stalo – jak to říct slušně, ale výstižně? Tak alespoň výstižně. Pro hrdinu knihy Jaroslava Čejky se stalo prioritou neposrat se.

Banální operace převrátila Josefu Horákovi život naruby. Jeho primární starostí je najednou být neustále v blízkosti nějaké toalety. Přestože lékaři jeho problém diagnostikují – syndrom dráždivého tračníku –, pomoct mu nedovedou. Je samozřejmé, že jeho potíže zasáhnou celou rodinu a jeho snaha o zachování rodinného života vychází do prázdna.

Autor knihu rozdělil do několika částí, každou psanou z jiného pohledu. Nejdříve jde o relativně nezúčastněný pohled vypravěče v er formě. Z této části se čtenář dozvídá základní fakta. Vypravěč ovšem zaujímá postoj sympatizující s Josefem Horákem. Manželka zde vychází poněkud negativně, jako žena opouštějící manžela ve chvíli, kdy ji nejvíc potřebuje. Pokud by zůstalo při tomto pohledu, působil by příběh jednostranně a poněkud bolestínky, jako zpověď muže stíhaného nejen krutostí osudu, ale také – a to jej zraňuje nejvíc – nezájmem své rodiny.

Kapitola Jak to vypráví Hedvika vyvažuje vahadlo pocitů zpět na stranu Josefovy manželky Hedviky. Autor se pustil do nelehkého a nebezpečného úkolu vyprávět příběh z hlediska ženy. Nakolik se mu to podařilo, posoudí spíš právě ženy, lze si však povšimnout, že často prostě popisuje stejnou situaci jen z pohledu jiné osoby, aniž by do ženské psychiky pronikl příliš hluboko. Kapitola odhaluje víc podrobností ze života celé rodiny, i ty, které muž z podstaty svého myšlení nevnímá.

Třetí částí a zároveň třetím pohledem je Jak to vidí Brigita, dcera. Neomezuje se striktně jen na vztahy mezi příslušníky rodiny, zasahuje dál, popisuje Brigitiny životní peripetie, neúspěšné manželství i pokus o uměleckou dráhu zmařenou malicherným egoizmem samozvaného kritika.

Následují další dvě kapitoly – Jak to (ne)vnímá Josef a Jak to (ne)řeší kněz. Kapitoly bilancující a do značné míry filozofující. Završují Josefův příběh a vyjadřují jeho vnitřní pocity, jež nebyl schopen podchytit vypravěč v první části. Ve značné míře dovolují Josefovi v jeho samomluvě projevit uvolňující sebeironizující hořkost i nepatrnost jednoho bezvýznamného života.

Celou knihou procházejí slovní hříčky, jejichž základem je slovo „srát“, odkazující nejen na hrdinovu nemoc, ale i na životní neúspěchy. Přes všechny problémy, které Josefu Horákovi osud přinesl, i přes časté pocity bezmoci a zoufalství, se hrdina Čejkovy knihy neustále snaží bojovat a relativně normálně fungovat, přestože nejde o jednoduchou věc. V textu najdeme optimizmus i pesimizmus a depresi, směsici, která je v současné české literatuře poměrně častá. Pro lidi s podobnou nemocí může kniha představovat vzpruhu, zprávu, že nejsou se svými problémy sami. Pro ty zdravé zase vzkaz, že existují i jiné komplikace, než ty, o nichž si myslí, že jsou vážné a nepřekonatelné. Ale v první řadě jde o zajímavý text, zdařilý pokus o pohled na život z různých stran, z pohledů zdánlivě nesmiřitelných.

ČEJKA, Jaroslav. Prosranej život. Vydání první. Praha: Novela bohemica, 2015, 184 stran. Vlny (Novela bohemica). ISBN 978-80-87683-44-6.