Recenze: David Zábranský – Martin Juhás čili Československo

• 

Vytvořeno 27. 10. 2015 1:00

Autor: Jiří Lojín

Rozsáhlý román Davida Zábranského Martin Juhás čili Československo prochází velkou částí historie našich zemí od vzniku samostatného státu v roce 1918, přes nástup fašismu, až k prahu budování socialismu. Romány, mapující některá historická období naší republiky, se v české literatuře objevují velmi často, jejich děj se většinou váže na určitého člověka nebo rodovou linii. Život jednotlivce dobře ilustruje situaci ve společnosti a dopady dějinných událostí, o nichž si můžeme udělat z odborných knih jen matnou představu. Avšak zrovna v tomto ohledu není kniha Davida Zábranského úplně typická. Vlastně je a zároveň není.

 

Základní prvky „obvyklého“ historického románu jsou splněny. Máme titulního hrdinu Martina Juháse, jeho rodinu, přátele, dokonce i mnoho dalších sice vedlejších, ale důležitých postav. Autor vše pevně zakotvil do historických reálií a neustále je sleduje paralelně s hlavním i vedlejšími příběhy. Dosáhl dokonce i patřičného kontrastu historických událostí, ovlivňujících celý svět, a malicherných starostí jedinců. Milostné avantýry, nemanželské i manželské děti, spleť vztahů i pedofilní prasárny se stávají v době začínající druhé světové války z globálního hlediska naprosto podružnými. 

Nejde však o realistickou historickou fresku, na jakou jsme zvyklí od jiných autorů, David Zábranský napsal kroniku, kterou by bylo možno označit za postmoderní. Autor se nerozpakuje pracovat s velmi neobvyklými a nereálnými rekvizitami, jejichž účel ani funkci se nesnaží nijak objasňovat, nechává volné pole působnosti čtenářově fantazii. Mimo to i ve skutečných situacích zdůrazňuje jejich směšnost, vyhraněním dosahuje grotesknosti a realitu prezentuje jako pokřivenou. Nad historickými konsekvencemi převažují často scény poněkud obscénní či nechutné, zvracení, ejakulace… V této souvislosti se vnucuje srovnání s Jiřím Kratochvilem a opravdu, gejzíry fantazie jsou v obou případech hodně nevázané a překvapivé. David Zábranský však často jde dál, blíží se nonsensům, podobně jako třeba Boris Vian. 

Jednotlivé skupiny vět jsou na sebe občas vázány neočekávaným způsobem, zavádějícím a rozptylujícím čtenáře. Ten musí být velmi pozorný, aby se v textu neztratil, což není, při rozsahu knihy, nic jednoduchého. Vkládání jednoho děje do jiného je v současné literatuře vcelku obvyklé. Tento způsob by se dal přiblížit nejlépe ilustrativním pojmem vypůjčeným z tvorby počítačových programů, kdy jsou některé segmenty do jiných vnořeny či zahnízděny, a označujeme je jako „nested“. Každý spisovatel k těmto „nested“ dějům přistupuje zcela jinak. David Zábranský dokáže takový prvek zahnízdit do subsegmentu třeba i v rámci jedné věty, což je samozřejmě velmi náročné na soustředěnost autora i čtenáře. Málo redundantních informací rovněž nepřispívá jednoduché srozumitelnosti textu. 

Čtenář, pokud se do románu Davida Zábranského pustí, má svobodnou volbu, jakým způsobem jej bude číst. Zda se bude pečlivě prodírat houštinou odboček a vedlejších motivů, ve snaze dokonale porozumět stavbě textu, či klouzat po povrchu globálním čtením, čímž pochytí ducha románu, ovšem s rizikem, že nepochopí přesně, co chtěl autor říct. Avšak koho zajímá, co chtěl autor říct? A touží vůbec autor, aby byl plně pochopen? Nemohu mluvit za všechny spisovatele, stejně jako čtenáři i oni přistupují k literatuře z různých stran, ale pro mnohé autory je zajímavější to, co s jejich textem udělá čtenář, jak jej svým vnímáním přetvoří. Závěr románu se poněkud mění, stává se přímočařejším, er forma přechází do ich formy, a finále, přestože je popisné, působí velmi emotivně. 

Román Davida Zábranského je pozoruhodný nejen svým rozsahem, propracovaností i neobvyklým přístupem, ale přečíst a pochopit ho může spíše trpělivý a zkušený čtenář, schopný orientovat se ve složitém textu, ochotný přistoupit na autorovu hru a pochopit jeho styl humoru. 

ZÁBRANSKÝ, David. Martin Juhás čili Československo. 1. Bratislava: Premedia, 2015, 576 s. ISBN 978-80-8159-180-8.