Recenze: Kateřina Dubská – Dcery

• 

Vytvořeno 10. 2. 2016 2:00

Autor: Slavka Čubanová

Ženy, bytosti se šestým smyslem - přesně tak je vykreslila Kateřina Dubská v románu Dcery. Jde o ságu rodiny, ve které místo sjednotitelek klanu zastupují ženy.

Kniha o několika generacích jedné rodiny. Román mapuje jejich nelehké osudy na pozadí našich dějin. Každý člen má své osobní bolesti a strasti, bojuje své osobní bitvy. Někdy se do boje zapojí celá rodina a pomáhá, jindy si musí každý poradit sám.

Vše začíná přestěhováním z venkova do Prahy. Najednou se ocitnou v novém prostředí a musí se s tím vypořádat. Zejména mnohonásobná matka a hlava rodiny Josefka se nemůže s novým prostředím sžít. Snaží se chránit své děti, ale ty ji neposlouchají, mají svou hlavu a vrhají se do svazků, které nejsou vždy šťastné. Matka se snaží pomáhat, ale její síly už jsou omezené. Pomalu se rodina rozpadá.  Jednotliví členové se stěhují do různých koutů země, přestávají být v kontaktu, přestávají si navzájem poskytovat tolik potřebnou oporu.

K čemu je nám to, co víme. K čemu je nám to, co cítíme při pohledu do tváře známého či neznámého člověka, to poznání, které nejednou udeří do bránice jako pěst, slova se tlačí na jazyk a zaplavují hlavu zmatkem. K čemu jsou slova, když je stejně nikdo neslyší a slyšet nechce, a když je vyslovím, udeří mě cizí oči vztekem z nevyžádané rady? Je jen málo chvil, kdy zapustí kořínky v mysli toho druhého a zalévána pochopením vyrostou a dají své plody. Proč neumím pomoci svým dětem, proč mi nezbývá,  než sledovat, jak na své vlastní cestě zakopávají o kameny, které já viděla už dřív. Proč jsem jen odsouzená čekat, až se poraní? [1]

Velká rodina, plno sourozenců a matka, která má vše na starosti a o všem rozhoduje. Navíc tato matka má zvláštní dar. Dokáže nahlížet do lidské duše a na první pohled pozná, kdo je jaký člověk. V plamenu svíčky dokáže vidět budoucnost svých blízkých. Vidí dobré, ale i to špatné. Ne vždy je za ten dar vděčná, někdy je lepší nevědět. Navíc její děti neposlouchají její dobře míněné rady. Mají svou hlavu. Do života rodiny zasahují i historické události, válka, komunizmus, atd. Někdy se sourozenci svěří se svými trápeními, někdy si je nechávají jen sami pro sebe. Zdá se, že ženy v této rodině nemají zrovna šťastnou ruku při volbě svých životních partnerů. Pak se trápí a své trápení přenášejí i na své děti.

Kniha je psaná velmi poutavým stylem a nutí nás přemýšlet. Jde vidět, že autorka má ke svým postavám vztah. Je pro ni důležité pochopení jednotlivých skutků.  Některé vzorce chování předáváte svým dětem. Některá záměrně, některé nechtěně. Děti nás napodobují v tom, jak se k sobě navzájem chováme, jaký máme postoj ke kultuře, ale i v tom, jaké partnery si volíme pro svůj život. Z těchto rodinných zvyků se jen velmi špatně a pomalu dá vymanit.

Z postav se nejvíc zabýváme Katkou. Má v knize největší prostor. Dokázala se vymanit ze vzorců chování, které se v její rodině dědí. Je to nejkladnější postava celého příběhu. Život neměla lehký, ale dokázala se postavit na vlastní nohy.

V této knize si každý najde něco pro sebe. Je zde popsáno vše, s čím se v životě můžeme setkat. Zklamání, strach, neúspěch, neštěstí, ale i úspěch, láska, bezpečí. Někdo má problémy v partnerské rovině, jiný si nerozumí s rodiči. Naše postavy zjistí, že musí své problémy řešit a ne jen před nimi zavírat oči. Některé pasáže se nečtou jednoduše a čtenář se k nim musí vrátit, aby je plně pochopil. Jsou zde napsány velké životní pravdy, ke kterým je potřeba se dopracovat a dorůst. Problémy rodičů se přesouvají na děti a ty je řeší zase ve svém životě.

Román Dcery je napínavá sága jedné neobyčejné rodiny. Určitě se pobavíte a navíc se zamyslíte nad svým životem.

[1] DUBSKÁ, Kateřina. Dcery. Vydání první. Brno: Jota, 2015, 598 stran. ISBN 978-80-7462-801-6. Str. 38