Recenze: Michal Suchánek, Ondřej Neff – Děsivé radosti

• 

Vytvořeno 25. 2. 2016 2:00

Autor: Jiří Lojín

Komiksy, stripy, grafické romány, druhů a poddruhů kreslených příběhů najdeme na našem trhu nepřeberné množství a to i přesto, že jejich vydávání je značně omezeno vysokými náklady na jejich výrobu. Série tří komiksů nazvaná Děsivé radosti má na přeplněném trhu nelehkou pozici, ale vzhledem ke své výjimečnosti má velkou šanci se na něm neztratit.

V sedmdesátých letech minulého století nastal v oblasti komiksů jistý útlum, čtenáři střežili jako oko v hlavě díla Káji Saudka a dokonce i sešity Rychlých Šípů, které stranickým cenzorům k srdci nepřirostly. Přesto nezmizely úplně, velmi zdařilé sci-fi vycházely na stránkách časopisů ABC i jinde. Ale Supermana, Spidermana či Hellboye si komiksoví fandové neužili.

Uvolnění poměrů, které komiksům dalo šanci proniknout k českým čtenářům, zastihlo toto odvětví už poněkud za zenitem a část tvorby se pomalu přesouvala na internet. Přátelé klasických technologií však se mnou budou určitě souhlasit, že pečlivě provedený tisk na kvalitním papíru nelze souborem jedniček a nul nahradit. I když, jak jsem se už zmínil v úvodu, vydávání komiksů je nákladné, dostali příležitost i čeští tvůrci.

Mladý výtvarník Michal Suchánek se rozhodl použít tři povídky jednoho ze současných klasiků sci-fi žánru Ondřeje Neffa a převést je do formy komiksu.

Jitro pro strašnou radost zavádí čtenáře do budoucnosti, v níž se běžně stýkají lidé s různými mimozemskými rasami. Nejde o oficiální kontakty, při nichž dochází ke vzájemné výměně vědeckých a technických znalostí, jak některé směry vědecko-fantastické literatury preferují, ale spíš o jiné styky. Stelosexualita je postavena mimo zákon, přesto nebo právě proto ji některé páry velmi rády provozují. Armand a Odona se tak dostanou do vážných problémů. Tato povídka dala Michalu Suchánkovi snad největší prostor pro fantazii ve výtvarném zpracování. Vymýšlet podoby mimozemšťanů představuje pro člověka s invencí opravdovou výzvu a Michal Suchánek se s ní, podle mého názoru, dokázal vyrovnat se ctí. Suchánkova kresba se hlásí ke klasickým tradicím komiksu, a i když Káju Saudka nekopíruje, nacházíme styčné body právě v tom nejlepším, co nám tento specifický žánr přinesl.

Nápad za všechny prachy zavádí čtenáře na palubu kosmické lodi, která v Neffově fantazii slouží jako obyčejný náklaďák, nikoliv jako technologický zázrak. Proto loď dostala název Avia PX-216 a její posádku tvoří nepříliš inteligentní surový svalovec, drobná, ale vyvinutá dívka v úsporném tílku a starší chlap v montérkách, připomínající kozla. Vysvětlení k vytvoření tak prapodivné posádky najdeme v komentáři na konci komiksu, který napsal Ondřej Neff. Šlo mu o vytvoření atmosféry podobné Vetřelci či Blade Runnerovi. Je nutno rozlišovat mezi kulisami příběhu a jeho obsahem. Téma náhodného rozvoje umělé inteligence spíš připomíná povídky Stanisława Lema nebo některé dystopie současných autorů. V závěrečných panelech se Michal Suchánek nechal inspirovat prvním dílem Matrixu, v němž chobotničky porcují Morpheovu loď. Příběh je především konverzační a většinu obrázků zabírají střihy z jedné hovořící postavy na druhou, Michal Suchánek v něm nedostal příliš prostoru.

Poslední povídka s příznačným názvem Konec dobrý, všechno dobré předkládá cestování v čase jako běžnou možnost pro každého člověka. Fotograf Paul Smeley této možnosti využívá pro pořízení nevšední reportážní fotografie, s níž vyhraje cenu v prestižní soutěži. V pořadu vedeném reportérkou Carlou se pomalu dostávají na povrch všechny okolnosti vzniku fotografie a komiks ústí do překvapivé pointy. Michal Suchánek použil dva způsoby grafického vyjádření, nejprve klasickou komiksovou kresbu, stejnou jako v předchozích povídkách, následně pak méně expresivní s tlumenými barvami, která lépe vystihuje ponurou atmosféru koncentračního tábora a pojednává dramatický příběh s patřičnou pietou.

Použít povídky Ondřeje Neffa pro tvorbu komiksů se ukázalo jako velmi dobrý nápad, který přinesl opravdu jedinečný výsledek. Silnou stránkou Ondřeje Neffa jsou nápady. Relativně jednoduchý způsob, jakým je po literárně stránce zpracovává, ulehčuje kreslíři práci, protože se nemusí propracovávat bludištěm složité formy a příběh, nekomplikovaný a srozumitelný, přímočaře spěje k pointě. Michal Suchánek využívá propracovanou kresbu a klasické postavy. Muži jsou svalnatí nebo naopak silně atrofovaní, ženy disponují štíhlým pasem, ladnou křivkou zadečku a pevnými velkými ňadry. Přestože takové rozdělení tělesných schránek může vypadat jako neuctivé k ženám, právem potěší zejména vyznavače klasických komiksů.

SUCHÁNEK, Michal a Ondřej NEFF. Děsivé radosti. První vydání. Praha: Crew, 2015, 170 nečíslovaných stran. Světové komiksy česky. ISBN 978-80-7449-354-6.